sobota 14. března 2015

Motivační dopis pište tak, aby zaměstnavatele odradil


Po většinu mé dosavadní pracovní kariéry jsem čítával různé rozhovory s personalisty a všelijaké články o hledání práce a často jsem se dočetl, že životopis a motivační dopis je vždy nutné přizpůsobit konkrétnímu zaměstnavateli. Z vlastní zkušenosti ale musím říci, že mnohem důležitější je motivační dopis přizpůsobit sobě samotnému. Má být takový, aby vás maximálně vystihoval a aby třeba i mnoho potenciálních zaměstnavatelů odradil. Ano - odradil! Motivační dopis může být výborný filtr, jak se nedostat někam, kde by se vám to nelíbilo, kde byste - jak to říká v jedné své filmové roli Zdeněk Svěrák - nebyli rádi.

Přesně tak jsem postupoval. Posílal jsem své životopisy a motiváky do mnoha firem, kde jsem předpokládal, že by kreativita mohla být oceněna. Prošpikoval jsem motivační dopis mnoha vtípky a možná až přílišnou mírou humoru a nadsázky. Snažil jsem se v něm maximálně prodat své skutečné já. Člověka, který má rád jazykové hrátky, humor, ironii, parodii, hyperbolu a další kreativní jazykové prostředky. Nesnažil jsem se v dopise popsat ideálního kandidáta, kterého zaměstnavatel hledá, ale výhradně a pouze sebe. A pak se děj vůle boží, personalistova a zaměstnavatelova. Buď jim takový budu sedět a nebo “my se vám když tak možná někdy snad časem ozveme.


Židle a pozadí


Každé odmítnutí (často i bez pozvání k pohovoru) pak pro mě nebylo žádnou tragédií. Ano, je mi jasné, že když motivák začíná slovy “slyšel jsem, že máte volnou pracovní židli a domnívám se, že by do ní mohlo pasovat mé pozadí”, tak se řada oslovených zaměstnavatelů zděsí. Ale pak se najdou tací, se kterými jsem na podobné vlně, kteří chápou můj styl a kteří z dalších slov pochopí, že si nepotrpím na škrobenost, upjatost a přetvářku v komunikaci.
Ovšem pozor! Neznamená to, že to je styl, kterým chci pak pro daného zaměstnavatele psát. Jako textař jsem schopen psát různými styly, košatě i stručně, vesele i smutně, vtipně i vážně, ujetě i seriózně. Tak, jak to zaměstnavatel potřebuje. Jako spolupracovník jsem schopen komunikovat pouze uvolněně a vesele. Tak, jak to potřebuju já.

Styl komunikace uvnitř firmy a vně firmy vůbec nemusí být shodný. Pokud bych pracoval pro pohřební ústav, bylo by jasné, že komunikace směrem z firmy musí být seriózní, decentní, slušná a uctivá, necynická, neurážlivá, zkrátka taková, jakou většinový klient očekává. Uvnitř firmy ale mohou klidně pracovat veselí lidé, kteří při práci (kdy nepřicházejí s klienty do styku) vtipkují až hanba.



Více odmítnutí? Hurá!!!


Na rovinu - tímto mnou navrhovaným přístupem pravděpodobně nenajdete zaměstnání příliš rychle. Počet odmítnutí je v případě netradičního a nestandardního motivačního dopisu vyšší, než když pošlete klasický motivační dopis opsaný z návodů na jobsech. Počet pohovorů, ke kterým budete pozvaní, je nižší. A když vás pozvou, občas jen proto, aby se podívali, “jak vypadá ten s tím divným motivákem.” Ale to je dobře! Myslím, že se to nakonec vyplatí a že naprostá upřímnost v motivačním dopisu vede k tomu, že vám zaměstnání nabídnou tam, kde jim budete sedět a kde budou oni sedět vám. Kde se vám bude líbit. Kde budete rádi.