neděle 16. listopadu 2014

Komunisti, vychcípejte už!

V souvislosti se vzpomínáním na listopad 1989 jsem nemohl udělat jinak a na sociálních sítích FB a G+ jsem si jako úvodní fotografii nastavil tento obrázek. Je neskutečné, že si komunisti stále dovolují otvírat své nevymáchané držky a snažit se propagovat svůj kriplovský režim. Selektivně melou jen o tom dobrém, to špatné ignorují, a o obojím lžou, až se jim od huby práší (třeba o tom, jak bylo dřív všechno levnější - fskutečnosti prdlajs kvrdlajs).

Brzy po vložení těch obrázků jsem dostal hned několik zpráv, které byly jak přes kopírák - "můj tatínek, dědeček, pradědeček byl v KSČ, přece mu něco takového nemůžeš přát, víš, jaká byla doba, dělal to pro mě, abych mohl studovat" a podobně. Takže je vidno, že k tomu obrázku musím ještě něco dodat.



V roce 1989 mi bylo 15. Kdyby režim pokračoval, vím prdlačku, jak odvážný bych byl. Vím prdlačku, co bych byl ochoten skousnout, aby se mé děti dostaly na školu, vím prdlačku, jakým tlakům bych byl schopný odolávat a jakým už ne. Proto nehodnotím negativně lidi, kteří byli v KSČ z těchto důvodů. Ani tomu nechci říkat prospěchářství, protože prospěchářství je podle mě něco, v čem už je cítit podtext jakéhosi svinstva. Vstoupit do KSČ bylo pro některé lidi prospěchářstvím, pro některé lidi to ale byla oběť. Vím o lidech, co tam vstoupili právě proto, aby jejich děti mohly studovat školu. Vím o lidech, kteří měli příbuzné v "kapitalistické cizině", byli kvůli tomu nesmyslně perzekvováni a vstup do KSČ byl způsobem, jak snížit tlak na svoji rodinu. Takové lidi neodsuzuju a ani je vlastně nepovažuju za komunisty. Vím, že spousta z nich se za to styděla už za totáče a po revoluci to brali jako své selhání - ale kdo ví, čeho všeho byly ty rudé zrůdy schopné (včetně kolektivních trestů za prohřešky jednotlivců), ten chápe, že to žádné selhání nebylo. Ale opakuju, to se týká lidí, kteří chtěli v režimu prostě jen přežít.

Komunisti jsou podle mé definice lidé, kteří vzali komunistickou ideologii za svou, věří ji, propagují ji, volí ji a volají po návratu "starých časů."  Lidé, kteří touží ukrást majetek bohatým a schopnějším a rozfofrovat ho na "věci a služby zdarma". Lidé, kteří nepochopili, že ani za totáče nebylo nic zdarma a že ve skutečnosti za všechno draze a krvavě platili. Lidé, kteří nepochopili důležitost svobody a jen proto, že v dnešní době nemají např. prostředky na cestování do zahraničí, tak říkají nesmysly typu: "a k čemu nám ta svoboda je, když si tu cestu stejně nemůžeme dovolit?". Lidé, kteří - kdyby měli tu možnost - by znovu rádi zakazovali, přikazovali, poroučeli, ničili lidem životy, zavírali, mučili a věšeli. Ne. Tihle nevymřeli ani po zrůdných padesátých letech, ani po tuhých sedmdesátých, ani po osmdesátkách, kdy už se jim to sypalo a lepili to, jak se dalo. Takoví tu jsou furt a dokonce vyrůstají noví (čímž bych rád poprosil, aby urychleně vychcípali i mladí komsomolci, díkčau!). Přečtěte si nějaký aktuální rozhovor s Miloušem Jakešem, kde tvrdí, že političtí vězni si vězení a mučení zasloužili, protože měli držet hubu a krok. Kde tvrdí, že v listopadu 1989 měly do ulic vyjet tanky a včas to všechno postřílet, aby byl zas pár let klid. To prosím pěkně není osamocený názor pomýleného stařečka, tohle tvrdí i mladí komunisté mezi dvacítkou a třicítkou.

Takže obrázek si v záhlaví socsítí ponechám a trvám na tom. Echt komunisti nechť laskavě zdechnou a odeberou se do pekla, kam už sto let patří. Díkčau!