čtvrtek 13. listopadu 2014

Já bych si přál noviny!


Nečtu noviny. Už strašných let, skoro pětadvacet. Jednou-dvakrát měsíčně si občas něco koupím na cestu vlakem - a vlastně od doby, co jsem si k mobilu koupil externí baterii, tak už ani to, protože mi šťáva cestou nedojde a já si můžu blbnout se smartphonem celou dobu.

Zpravodajství na internetu čtu. Funguju primitivně: jak vidím chytlavý titulek, klikám. Nejsem příliš věrný čtenář, čtu napříč různými médii. Mimo jiné i proto nemám nic předplaceno. Ne proto, že bych nechtěl platit za obsah, ale protože bych raději platil za konkrétní články, než nějaký paušál jedné redakci. Ale hlavně musím říct, že žádné ze zpravodajských médií (média odborná ponechme stranou) nesplňuje několik nároků, které bych na něj měl, aby mi stálo za předplacení. Dovedu si představit noviny - raději elektronické, papír mě nebaví - podle mého gusta, ale zdá se, že je v téhle zemi nikdo nechce dělat. Jsou snad mé požadavky příliš odvážné a progresivní, že na ně ještě doba nedozrála?


Chtěl bych noviny s ověřenými informacemi


Už jsem u sebe ten koloběh vypozoroval: v médiu vyjde zpráva, která mě nasere. Nasraný já ihned píšu nasranou reakci na sociální sítě. Poté, co si řádně ulevím a posbírám lajky a plusy od spolunasranců, se chvíli nic neděje a za několik hodin nebo dní vyjde upřesnění zprávy, které tu původní zprávu notně obrousí a občas se stane dokonce i to, že kdyby ta zpráva vyšla takto hned na začátku, tak by u mě tu nasírací reakci nespouštěla.

Takže co bych si přál? Médium, které si každou zveřejněnou informaci důkladně ověří minimálně ze dvou, lépe však z více zdrojů, jinak nic na veřejnost nepustí. Přál bych si mít maximální jistotu, že když na tomto médiu něco budu číst, tak se druhý den nedozvím pravý opak. Přál bych si mít maximální jistotu, že když už se tedy naseru, bude mé nasrání kvalitně podloženo, budu nasrán objektivně a nebudu si muset druhý den připadat jako zbrklý blbec.

Chtěl bych noviny s převážně pozitivními zprávami


Denně se děje spousta věcí nejen k nasrání, ale i k potěšení. Ne, nechci růžové sluníčkové zprávičky nebo zastírání problémů. Jen si myslím, že by neškodilo větší vybalancování tak, abychom se dozvídali i o tom pozitivním. Nepotřebuju vědět o každé válce, o každém zločinu, o každé dopravní nehodě. Lidé si myslí, že takové zprávy potřebují vědět, ale... nepotřebují. A když ano, tak takových médií je plno. Já bych raději nějaké, které nebude za každou cenu informovat o každém karambolu. Které raději napíšou něco o vědeckém objevu. O něčem, co člověka potěší. Chtěl bych noviny, které když odložím, tak nebudu mít blbou náladu. Myslím, že dobrý šéfredaktor by měl umět takové postavit.

Chtěl bych noviny, které se nebudou věnovat nedůležitým lidem a událostem


A tím nemyslím jen tzv. celebrity a telebrity, o kterých dostatečně informuje bulvár. Myslím tím i zdánlivě důležité lidi, kteří ve skutečnosti až tak důležití nejsou. Média například informují o každém prdu Václava Klause či Miloše Zemana. Přál bych si noviny, které budou mít koule na to, aby třeba 2-3 týdny nenapsaly lautr nic o Klausovi nebo o Zemanovi (leda by udělal něco opravdu státotvorného). O hercích, herkách, zpěvácích a zpěvačkách by pak mé vysněné noviny nemusely psát vůbec nikdy. Možná tak nekrolog u těch nejvýznamnějších, nebo rozhovor, pokud to nebude nějaká plytkost (co ráda vařím, kam pojedu na dovču, s kým právě randím a kolik kilo jsem shodila), ale třeba něco obsahově na úrovni tohoto rozhovoru s Petrem Nárožným.

Chtěl bych noviny, které dotahují věci do konce


Když už média rozjedou nějakou větší kauzu (zvlášť je-li k nasrání), málokdy ji dotáhnou do konce. Novináři se příliš málo vracejí ke starým případům. Přitom právě oni by měli být těmi investigativci, kteří když se do něčeho pustí, tak nepoleví. Malý příklad: před časem se hovořilo o různých zpronevěrách peněz na ministerstvech, kdy byly vynakládány nesmyslně vysoké částky například za vymalování chodby nebo za zalévání květin. Nevšiml jsem si, že by to někdo z novinářů dotáhl do konce, tj. zjistil, kdo schválil a podepsal objednávku těch služeb a kdo a jak za to byl potrestán. A nebyl-li potrestán, pak na to poukazovat tak dlouho a takovým způsobem, až potrestán bude.

Možná to teď vypadá jako protimluv - nejdřív si přeju pozitivní zprávy, které se nebudou věnovat nedůležitostem, a najednou chci vědět, kdo najmul předraženého zahradníka. Ale zaprvé: nechci zprávy JEN pozitivní, ale PŘEVÁŽNĚ pozitivní, a zadruhé: plýtvání penězi daňových poplatníků považuju za převelice závažnou věc. Jsou to peníze, které mi odcházejí z mých výdělků a já chci vidět, že je s nimi účelně nakládáno.

Chtěl bych noviny, které dělají svéprávní vzdělaní lidé


Je příšerné, co občas v médiích vidím. Závažné hrubky v titulcích i textech, ale také naprosto diletantskou práci s informacemi a obsahem, mezi což počítám například:

  • neschopnost vyhledat si základní informace o osobě/události, o které se píše (viz nedávná zmínka o herci Shirleyovi Templovi na nova.cz)
  • neschopnost používat českou transkripci cizích jmen (v českém textu nemá co dělat Beijing nebo Vyacheslav Vasilyevich Tikhonov)
  • neschopnost sestavit smysluplnou větu či souvětí (i elév musí mít bezchybný sloh)
  • zoufalou slovní zásobu (zdravím herní recenzenty ze Světa Androida)

Chtěl bych noviny nezávislé na osobnostech


Dnes je běžné, že si člověk oblíbí pár konkrétních žurnalistů a chodí si číst je. Že čtenář nečte frontu, lidovky, hospodářky, lidovou demokracii, rudé právo a podobně, ale chodí na Čermáka, Šídla, Taberyho... A to já bych nechtěl. Ne že bych měl něco proti zajímavým osobnostem z řad žurnalistů. Ale přál bych si, aby bylo jedno, kdo pro to médium píše. Abych četl své noviny proto, protože bez ohledu na personální obsazení redakce to bude skvěle odvedená práce.


Chtěl bych noviny, na které se budu těšit

Zatímco na časopis nebo knihu se člověk většinou těší, u novin to tak není, tam si je člověk kupuje z jiných pohnutek než kvůli těšení se. A já myslím, že je to škoda. Že noviny by mohly být i takovým médiem, na který se budu těšit. Na které si denně vyhradím čas - ne proto, že musím mít třeba kvůli své profesi přehled, ale proto že mě to čtení bude bavit a budu vědět, že z toho média dostávám nejen informace, ale i velkou přidanou hodnotu. Budu vědět, že je nepíše tým lidí, hnaný do práce jen nutností "udělat to tak, ať se nakliká co nejvíc pejdžvjú", ale že je tvoří lidé, kteří vědí, co je to profesní hrdost a co je to úroveň.

Takové noviny bych chtěl. Vy ne?