sobota 19. července 2014

Debile, sedíš u internetu!

Jsemť poměrně velkým kliďasem, Buddha je můj nasranější brácha, ale přesto jsou na světě věci, které mě dovedou vytočit. A dnes budu psát o jedné z nich. O takové, u níž lituji, že moje klávesnice nemá tlačítko, které by umožnilo některé jedince na internetu mlátit po hlavách.

Tou věcí je kromobyčejná pitomost a neschopnost použít záležitost, kterou má daný jedinec právě na dosah ruky: Internet

Myslím, že soudobá společnost je zbytečně tolerantní a že by za některé věci měla být automaticky lidem odebírána svéprávnost a zejména pak volební právo, neboť je strašné, kolik blbců má tímto způsobem možnost ovlivnit náš život.



Je tu Seznam, je tu Centrum, je tu Google, je tu Wikipedia, všechno je to v češtině a vyhledat prakticky cokoli je otázkou několika vteřin. Takže mě jde čert vzít, kdykoli v nějaké diskuzi čtu dotaz, jehož odpověď jsem schopen sám najít doslova za okamžik. Narazím na neznámý pojem? Jméno, které neznám? Nebo je řeč o herci a já chci zjistit, kde všude ještě hrál? Nebo je řeč o muzikantovi a já se chci dozvědět něco o dalších jeho albech? Není problém, prakticky k čemukoli se dogooglím během okamžiku.

Ještě více čertů mě jde vzít, když takový dotaz najdu v diskuzích, kde neprobíhá hovor plus mínus v reálném čase, ale kde se odpověď může objevit třeba až za několik dní. A přesto se najdou lidé, kteří svůj zoufalý a spěchající dotaz napíšou do diskuzního fóra, aniž by zkusili tu samou větu napsat do Googlu.

Čerti mě berou hlavně proto, že takový tazatel má tu nejlepší možnou konstelaci, jaká může nastat: sedí u počítače a zjevně má funkční internetové připojení. Co víc sakra potřebuje? Proč svůj dotaz nakopíruje na padesát internetových fór, ale nenapadne ho zadat pár klíčových slov do vyhledávače?

Kdysi jsem byl k takovým tazatelům tolerantní. Internet byl mladý, já taky, říkal jsem si, že nikdo není Einstein. Ale v roce 2014 už není čas na žádné hájení. Mlátit to všechno po hlavách, tvrdě a nekompromisně! Už dokonce i svým přátelům jsem při obzvlášť natvrdlých dotazech na nějakou snadno vyhledatelnou záležitost začal posílat linky na Let Me Google It For You - službu, která každému ukáže, jak je snadné googlit (a doufám, že se každý takový člověk soukromě zastydí).

Ono nejde jen o tazatele na fórech a v diskuzích. Třeba tento obrázek, hele:

 

Trvalo mi tak deset vteřin najít na wikipedii heslo Jen počkej a zjistit, že epizoda Na stadionu byla natočena v roce 1971 a že tedy vlk dělal selfies nikoli před 30, ale před 43 lety. Třináct let už je docela dost, to tedy autor obrázku vychytat mohl (kdyby napsal "před 40 lety", bral bych to). Navíc pointou tohoto obrázku de facto je, jak staré jsou selfies, čili čím starší důkaz, tím lépe.

Ale tohle uvádím jen jako takový malý úsměvný důkaz toho, jak mizerně dnes lidé pracují s internetem a jak ani zdaleka nevyužívají jeho nejzákladnější možnosti. Zdůrazňuji: nemluvím o žádných extrabuřtech a složitostech, mluvím o úplně prachobyčejném googlení a wikipedění, kteréžto by se měl každý, kdo usedne za počítač, naučit hned v první hodině.

Sebekriticky přiznávám, že občas mi to během nějakých diskuzí také ujede a že se taky na něco zeptám, abych se následně udeřil v leb, počastoval se nepěknou nadávkou a ihned to šel napravit poctivým vyhledáváním. Snažím se dávat si na to pozor. Snažte se taky. A přestaňte být tolerantní k dalším takovým. Když už jim chcete pomoci najít to, co hledají, nedávejte jim řešení, ale naučte je googlit. Nebo jim pošlete vyhledaný výraz přes výše zmíněné lmgtfy.com.  Nebo je mlaťte po hlavách a říkejte jim: "Debile, sedíš u internetu!"