čtvrtek 14. března 2013

Návrat ztraceného syna

Na konci ledna 2013 jsem se rozhodl udělat dočasně pápá sociálním sítím. Razantně, včetně pročištění profilů. Důvody nebudu detailně rozepisovat, věnoval jsem se jim v tomto článku a něco jsem ještě doplnil v dalším článku.

Důvodů bylo více, zejména v článcích zmiňovaná "redistribuce protlachaného času", ale současně to byl i experiment. Chtěl jsem zjistit, jestli to bez sociálních sítí opravdu nejde. Zda přeci jen všechny ostatní kanály nebudou stačit. Teoreticky jsem odpověď už znal předem. Ale chtěl jsem si to ověřit prakticky. Vyzkoušet si  odříznutí od socíálních sítí na vlastní kůži, se všemi pozitivy i negativy.




Větev pod zadkem


Z mého pohledu to samozřejmě byl risk, protože zatímco "běžný člověk" se od sociální sítě může odříznout relativně snadno, někdo, kdo profesně žije na internetu, si tím řeže větev pod zadkem. Zvykl jsem si na to, že když spáchám nějaký článek, tak si ho na socsítích (i jinde) odpromuju a je to. Nyní jsem mohl porovnávat, jaký dopad má zveřejnění odkazu někde v internetové diskuzi pod články, na diskuzním fóru a na sociální síti. No, nedá se to srovnat. socsíť dokáže během krátké doby vytvořit obrovské publikum. Když jsem se hodně snažil a nacpal odkaz na jeden článek do různých diskuzí, dosáhl jsem stěží pětiprocentního výsledku oproti tomu, když hodím odkaz na svůj profil.

Další věc je "kult osobnosti" - na internetu si svým způsobem buduju jméno. Scalex není jen přezdívka, je to už tak trochu značka, na které se ovšem musí stále pracovat, jinak vyčpí a bude přehlušena značkami spousty jiných lidí, kteří na internetu a na socsítích publikují.

Ještě jedno negativum s odchodem ze socsítí: šíření zajímavého obsahu, jehož nejsem autorem. Dostává se ke mně mnoho obsahu, o kterém si myslím, že by se měl dostat k širšímu publiku a repostováním jsem šíření takového obsahu pomáhal. Tím, že mě má v kruzích docela dost lidí, se to šířilo docela dobře. Takže mým odchodem ze socsítě jsem svým způsobem poškodil (resp. přestal podporovat) řadu zajímavých projektů a webů.

Kdo se moc ptá, moc se dozví


O dalším negativním aspektu jsem taky psal v minulém článku - dotazy, crowdsourcing. Během toho měsíce a půl, kdy jsem na socsítích nebyl, jsem řešil několik problémů. Místo volně hozeného dotazu na socsíť jsem použil různé diskuze, včetně dost odborných. Odezva minimální, reakce pomalé, valnou většinu těch problémů jsem tímto způsobem nevyřešil. Když to srovnám s těmi desítkami případů, kdy jsem se na něco zeptal na G+ a byl skoro zavalen spoustou řešení, opět si musím říci, že bez socsítí to nejde.

Obsah, co jinde není


Jsem aktivním uživatelem RSS čtečky a přes RSS mi denně chodí spousty článků. Přesto jsem zjistil, že to zdaleka nestačí. Na noviny a na upozornění na nové blogposty to stačí, ale řada uživatelů socsítí vytváří obsah pouze na nich. Typicky mi například velmi scházely odkazy, které na G+ hází do streamu +Petr Klimovič  - různé zajímavosti, přednášky, vědecko-populární videa, vysvětlující fakta způsobem, pochopitelným i laikům. Hodně mi scházela kvanta úvah na téma reklama, UI, UX či masová komunikace, které na G+ píše +Peter Lelovič. Ale samozřejmě jsem mezi svými soukruhy měl i řadu lidí, kteří vytvářejí obsah zábavný, ať už vlastní, nebo repostují vše vtipné, co se k nim dostane. Spousta tohoto obsahu už se objevuje JENOM na socsítích.

Komentáře nejsou nutnost


Během toho měsíce a půl jsem si uvědomil, že otázka není, zda socsíť používat, ale jak ji používat. Jak docílit toho, abych primárně využíval její klady a přitom se nekonaly zápory (v mém případě tedy hlavně spousta nekonstruktivně protlachaného času). Inspirací mi nakonec byl Case, který jednak často neposílá příspěvky veřejně, ale jen pro užší skupinu lidí (na což já byl často líný a pral jsem všechno hezky public) a jednak čas od času (a na svém skvělém androidím webu droidnet.cz neustále) nepoužívá komentáře. Leckdy jsou samozřejmě komentáře skvělá věc a debata je přínosnější než počáteční text, který ji vyvolal, ale někdy jsou chvíle, kdy člověk chce něco sdělit a nečeká na reakce. Bohužel, už se znám, takže vím, že když reakce přijde, nedá mi to a musím taky reagovat - a už to jede.

Kruhy jinak, lépe, radostněji


Takže v mém nejbližším socsíťovém budoucnu si dávám za úkol mnohem pečlivěji vytvořit strukturu kruhů, mnohem pečlivěji cílit své příspěvky (nedávat vše veřejně) a možná i přimět lidi, kteří mě mají v kruzích, aby se mnou v rámci socsítě navázali trochu jiný vztah. V tuto chvíli mě má v kruzích nějakých 830 lidí, z nichž dobrou polovinu vůbec neznám a stejně jim cpu své mnohdy poměrně osobní příspěvky. Takže lidé, které nebudu mít v kruzích, se už nebudou tolik dostávat k mým soukromějším příspěvkům. Pokud o ně budou mít zájem, budou mě muset kontaktovat, představit se mi a vysvětlit mi, proč bych jim takový obsah měl nadále posílat (a je dost možné, že jim nevyhovím). Předpokládám, že se takových lidí moc nenajde, na internetu je tuna jiných blábolivých pisálků, o jednoho Scalexe víc nebo míň, na tom nesejde.

Kromě kruhů pro sdílení si vytvořím i propracovanější strukturu kruhů pro čtení. To jsem dosud moc nepoužíval a po většinu času jsem stejně čučel na jeden stream, ve kterém se mi mixovalo všechno. Teď si kruhy rozdělím pečlivěji (a nebude výjimkou, že jeden člověk bude třeba v 6-8 kruzích), abych si mohl číst jen obsah nejbližších přátel, nebo obsah lidí, kteří sdílejí nejzajímavější věci, nebo obsah lidí, kteří posílají nejlegračnější příspěvky a tak dále. G+ nabízí mnoho možností, ale zdaleka jsem je nevyužíval. Takže už budu.

A co Twitter?


Ještě jedna zásadní věc nakonec. Definitivně jsem skoncoval s Twitterem. Zkoušel jsem si k němu najít cestu před lety, zkoušel jsem to průběžně co několik měsíců a stejně to vždy skončilo tím, že jsem si uvědomil, že jsem se na Twitter nepodíval třeba 14 dní. Určitě tu je i souvislost s mojí grafomanií. Prostě mě nebaví psát stručné příspěvky a deset minut optimalizovat jednu větu, aby se vešla do 140 znaků. Nakonec mě stejně na Twitteru bavili jen dva lidé, a to +Rostislav Oboňa a +David Grudl a ti se vypisují i jinde, takže mi Twitter fakt chybět nebude.

A co tyhlety fejsbůky?


Otázka je, co s tím zatroleným Facebookem. Jako reklamní médium mi sloužil výborně. Tam hozený link měl vždy zdaleka největší odezvu. Taky je tam spousta lidí, na které nemám kontakty jinde. A sdílel jsem tam i obsah trochu jiného druhu, než na G+. Ale zoufale se mi tam nechce. Takže prozatím zůstávám jen na G+ a s Facebookem ještě uvidím. Momentálně na něm mám jen pracovní účet, používaný k administraci několika FB stránek. Zda si znovu založím osobní účet, to si ještě hodně rozmyslím.

Nožičky a závěr


Když jsem do odříznutí se od socsítí šel, nevěděl jsem, na jak dlouho to bude. Věděl jsem, že to musí být minimálně měsíc (abych si dostatečně zvykl na trochu jiný režim a abych si rozmyslel, co vlastně chci a jak toho docílit). Byl jsem zvědavý, jak dlouho bez socsítí vydržím a jestli za návratem bude více absťák, nebo více nutnost (teď bych řekl, že nutnost, ale mám obavu, že si jen racionalizuju ten absťák). V následujících dnech si budu pomalu budovat tu strukturu G+ kruhů, no a budu se snažit, abych nebyl opět ve starých kolejích a netlachal stále celé hodiny v neproduktivních debatách s antikuřáky. 8^)

11 komentářů:

  1. Vítej zpět! :)
    My s tebou ale rádi tlacháme! :)
    S tříděním kruhů hodně štěstí.
    A ať ti to po několika hodinách práce hlavně nerozkope Google nějakou záludnou změnou vzhledu :)

    A zakazování diskuzí na G+ má minimálně jednu temnou stránku: Člověk se píše s dlouhým komentářem a pak: Nemáte právo komentovat :)
    (Což není tenhle případ, navíc to jasně říkáš hned na začátku:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemyslel jsem tím, že budu zakazovat komentáře u všech příspěvků. Ale někdy mám prostě jen potřebu vychrlit svůj názor a názory ostatních mě v tu chvíli nezajímají. Nebo vím, že bych tím komentářem rozpoutal debatu, na kterou nemám chuť ani náladu. Tak u takových příspěvků holt komentáře vypnu a protože Google má ten bug, kdy zobrazí komentářový formulář, i když jsou komentáře zakázány, tak u takových postů to budu raději vyloženě psát rovnou do statusu.

      Vymazat
  2. Vitej zpet, stara vojno! :)

    Z "laskaveho" Case a jeho zakazanych komentu bych si priklad nebral. V postovani obsahu na socsite, bez moznosti komentovat, nevidim valnej vyznam, nehlede na to, ze - jak pise Allons-y - frustrace po sepsanem a nasledne nepublikovatelnem komentu, je celkem velka. Tak velka, ze me nuti psat ti na blog deset minut po probuzeni ;) Vysledek blokovani komentu byl v pripade Case unfollow. A nebyl prvni - uz predtim jsem se s par lidmi z tohodle duvodu rozloucil. Jejich obsah mi nechybi a clovek za par dni zapomene, ze dotycne jedince vubec nekdy cetl.

    Tlachani zdar ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S Casem už celé roky vycházím báječně a ve většině "kauz" jsem byl na jeho straně (jestli ne ve všech).

      Ono jde o to, že socsíť mi má sloužit podle mých představ. Pokud nechám vždy povolené komentáře a do nich se přijde realizovat banda komposťáků z Okouna (což se Caseovi stává poměrně pravidelně), tak v tom nevidím smysl. Frustrace po sepsaném a následně nepublikovatelném komentu je jistě značná, ale i pisatel postu se chce vyhnout různým frustracím a proto komentáře nepovoluje.

      Socsítě nabízejí možnost komentářů, což je príma a leckdy se to hodí (a i Case publikuje řadu postů s povolenými komentáři - tam, kde to má smysl), ale občas se to uzamčení hodit může a proto jsem na to v článku upozornil... že se to může stát i pod mými statusy. Nemyslel jsem tím, že to tak budu mít nastaveno defaultně, spíš budu sahat po tom přesnějším cílení, tj. statusy, u kterých očekávám, že by přinesly problematické komentáře, budu postovat užší skupině lidí.

      No a jinak bude na mém profilu platit to samé pravidlo, které mám uvedeno u komentářů tady na blogu: "Toto je soukromý prostor, v němž vládne despotický majitel blogu, který si tímto vyhrazuje právo neslušné či obtěžující komentáře mazat a jejich autory pověsit za koule do průvanu - a to bez ohledu na jejich pohlaví."

      Vymazat
    2. Petr Hrubý: Zakazování komentářů na sociální síti jistě nemá smysl, pokud na ni někdo postuje s touhou po diskusi. Pokud chci něco "sdělit světu", aniž bych o tom chtěl diskutovat, pak opravdu mnohdy vůbec nestojím o to, aby někdo přiběhl a začal mě přesdvědčovat o tom, jak pomýlený můj názor je...já se ho na to prostě neptal...Klidně tomu říkejme exhibicionismus. A chápu, že ne každý má podobnou potřebu vypouštět teatrálně do světa svá hluboká moudra a nediskutovat o nich přitom s druhými. Já zkrátka občas jo (respektive rozumné komentáře bych klidně povolil, ale takový filtr na G+ není). Je to pravda v podstatě něco jako vykřikovat své názory z otevřeného okna, ale tím bych otravoval náhodné kolemjdoucí, které to nezajímá ani trochu, kdežto na sociální síti takové výkřiky čtou ti, kteří mě zcela z vlastní vůle sledují, takže je pravděpodobně moje názory z nějakého důvodu zajímají, jinak by to přece nedělali. (A mimochodem vůbec nechápu, proč zrovna moje názory zřejmě zajímají na G+ skoro tisícovku lidí, jakkoliv jsem přesvědčený, že z těch mě skutečně čte jenom nepatrný zlomek a nechápu, proč si mě ti, kteří mě nečtou, prostě ze sledovaných nevyřadí, co mají z toho, že sledují někoho, koho stejně nečtou).

      A přestat potom takového člověk sledovat, pokud mi nevyhovuje, že ho můj názor nezajímá, je samozřejmě naprosto pochopitelná a logická reakce, proti které jistě nikdo nemůže nic mít. Už jsem párkrát zdůrazňoval, že já rozhodně nejsem z těch, kteří musejí mít co nejvíc followerů, a je mi v zásadě úplně jedno, jestli mě sleduje dvacet lidí nebo 200 - tedy nebýt skutečnosti, že mezi dvaceti lidmi bude otravný pitomec třeba jeden, zatímco mezi dvěma stovkami jich bude deset...(a v takovém případě budu mnohem pochopitelně raději, když mě budou sledovat jen ta dvacítka).

      Vymazat
    3. (Ale jinak se shodneme na tom, že ze mě by si Scalex rozhodně příklad brát neměl ;) )

      Vymazat
  3. Taky to radši napíšu sem:) Pokud to je standardní chování G+, že nabízí napsání komentáře a pak ho suše nepublikuje a zahodí (stalo se mi u tebe včera), tak bych si na tvém místě dala tu práci a pokaždé znovu jasně dala najevo, že tady se nekomentuje.
    Chápu uzavření komentářů a nevidím v tom problém jako takový, je to běžná varianta komunikace. Ale imho musí být předem jasně oznámená. Když uvidím článek bez možnosti komentovat, respektuju přání autora, žádný problém.
    Ovšem když mi řekneš: "pojďme si povídat," já ti dám prostor, abys řekl, co máš na srdci, a pak se nadechnu, že ti odpovím, a ty mi v tu chvíli zalepíš pusu náplastí a odejdeš... co myslíš, jak to dopadne?:)
    Socsítě imho většina lidí chápe jako místo pro diskuzi. Pokud nějaký technický prostředek deklaruje: "tady je hozená rukavice, pobídka do diskuze, povídejte si," ale technicky ti zalepí pusu v tvém "nejlepším," jen si lidi popudíš proti sobě. Což, jak chápu, není smyslem tvého počínání:)Nenech techniku cloumat tvojí komunikací;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To uzavření komentářů pod mým nočním statusem byl omyl. Měl jsem zakázané komentáře globálně pro celý profil. Už je to zrušené.

      Jinak se vším souhlasím a hodlám to tak dělat (oznámit rovnou ve statusu, že "komentáře uzamčeny"). G+ sice ty formuláře VĚTŠINOU nezobrazuje, ale problém právě je to "VĚTŠINOU" - občas je totiž zobrazí. Např. vypublikuju status, ihned u něj kliknu na uzamčení komentářů, jenže ve streamech lidí, kteří odebírají můj obsah, už se to objeví hned po tom vypublikování a tedy včetně formulářového okna, které zmizí až po reloadu streamu. 8^( Je to fakt debilní (ne)funkcionalita.

      Vymazat
    2. BTW, víš o tom, že můžeš komentáře na G+ vypnout před odesláním postu? Já na to pravidelně zapomínám, takže je pak vypínám až posléze, a občas se stává to, co popisuješ (v mém případě obvykle tobě ;) ), ale dá se tomu vyhnout. V tom okénku, kde se objevují cedulky s kruhy, se kterými daný post sdílíš, je úplně vpravo šipka pro rozkliknutí popup menu, ve kterém můžeš komentáře rovnou deaktivovat (plus pár dalších věcí). Pak ta situace, kterou popisuješ, nemůže nastat.

      Vymazat
  4. Komentáře obvykle zakazuji jen u přesdílených postů a to jen kvůli tomu, aby se šlo tlachat pod ten původní post, protože se tam obvykle řeší nějaký problém, který je potřeba řešit tam.

    OdpovědětVymazat

Toto je soukromý prostor, v němž vládne despotický majitel blogu, který si tímto vyhrazuje právo neslušné či obtěžující komentáře mazat a jejich autory pověsit za koule do průvanu - a to bez ohledu na jejich pohlaví.