čtvrtek 14. března 2013

Návrat ztraceného syna

Na konci ledna 2013 jsem se rozhodl udělat dočasně pápá sociálním sítím. Razantně, včetně pročištění profilů. Důvody nebudu detailně rozepisovat, věnoval jsem se jim v tomto článku a něco jsem ještě doplnil v dalším článku.

Důvodů bylo více, zejména v článcích zmiňovaná "redistribuce protlachaného času", ale současně to byl i experiment. Chtěl jsem zjistit, jestli to bez sociálních sítí opravdu nejde. Zda přeci jen všechny ostatní kanály nebudou stačit. Teoreticky jsem odpověď už znal předem. Ale chtěl jsem si to ověřit prakticky. Vyzkoušet si  odříznutí od socíálních sítí na vlastní kůži, se všemi pozitivy i negativy.




Větev pod zadkem


Z mého pohledu to samozřejmě byl risk, protože zatímco "běžný člověk" se od sociální sítě může odříznout relativně snadno, někdo, kdo profesně žije na internetu, si tím řeže větev pod zadkem. Zvykl jsem si na to, že když spáchám nějaký článek, tak si ho na socsítích (i jinde) odpromuju a je to. Nyní jsem mohl porovnávat, jaký dopad má zveřejnění odkazu někde v internetové diskuzi pod články, na diskuzním fóru a na sociální síti. No, nedá se to srovnat. socsíť dokáže během krátké doby vytvořit obrovské publikum. Když jsem se hodně snažil a nacpal odkaz na jeden článek do různých diskuzí, dosáhl jsem stěží pětiprocentního výsledku oproti tomu, když hodím odkaz na svůj profil.

Další věc je "kult osobnosti" - na internetu si svým způsobem buduju jméno. Scalex není jen přezdívka, je to už tak trochu značka, na které se ovšem musí stále pracovat, jinak vyčpí a bude přehlušena značkami spousty jiných lidí, kteří na internetu a na socsítích publikují.

Ještě jedno negativum s odchodem ze socsítí: šíření zajímavého obsahu, jehož nejsem autorem. Dostává se ke mně mnoho obsahu, o kterém si myslím, že by se měl dostat k širšímu publiku a repostováním jsem šíření takového obsahu pomáhal. Tím, že mě má v kruzích docela dost lidí, se to šířilo docela dobře. Takže mým odchodem ze socsítě jsem svým způsobem poškodil (resp. přestal podporovat) řadu zajímavých projektů a webů.

Kdo se moc ptá, moc se dozví


O dalším negativním aspektu jsem taky psal v minulém článku - dotazy, crowdsourcing. Během toho měsíce a půl, kdy jsem na socsítích nebyl, jsem řešil několik problémů. Místo volně hozeného dotazu na socsíť jsem použil různé diskuze, včetně dost odborných. Odezva minimální, reakce pomalé, valnou většinu těch problémů jsem tímto způsobem nevyřešil. Když to srovnám s těmi desítkami případů, kdy jsem se na něco zeptal na G+ a byl skoro zavalen spoustou řešení, opět si musím říci, že bez socsítí to nejde.

Obsah, co jinde není


Jsem aktivním uživatelem RSS čtečky a přes RSS mi denně chodí spousty článků. Přesto jsem zjistil, že to zdaleka nestačí. Na noviny a na upozornění na nové blogposty to stačí, ale řada uživatelů socsítí vytváří obsah pouze na nich. Typicky mi například velmi scházely odkazy, které na G+ hází do streamu +Petr Klimovič  - různé zajímavosti, přednášky, vědecko-populární videa, vysvětlující fakta způsobem, pochopitelným i laikům. Hodně mi scházela kvanta úvah na téma reklama, UI, UX či masová komunikace, které na G+ píše +Peter Lelovič. Ale samozřejmě jsem mezi svými soukruhy měl i řadu lidí, kteří vytvářejí obsah zábavný, ať už vlastní, nebo repostují vše vtipné, co se k nim dostane. Spousta tohoto obsahu už se objevuje JENOM na socsítích.

Komentáře nejsou nutnost


Během toho měsíce a půl jsem si uvědomil, že otázka není, zda socsíť používat, ale jak ji používat. Jak docílit toho, abych primárně využíval její klady a přitom se nekonaly zápory (v mém případě tedy hlavně spousta nekonstruktivně protlachaného času). Inspirací mi nakonec byl Case, který jednak často neposílá příspěvky veřejně, ale jen pro užší skupinu lidí (na což já byl často líný a pral jsem všechno hezky public) a jednak čas od času (a na svém skvělém androidím webu droidnet.cz neustále) nepoužívá komentáře. Leckdy jsou samozřejmě komentáře skvělá věc a debata je přínosnější než počáteční text, který ji vyvolal, ale někdy jsou chvíle, kdy člověk chce něco sdělit a nečeká na reakce. Bohužel, už se znám, takže vím, že když reakce přijde, nedá mi to a musím taky reagovat - a už to jede.

Kruhy jinak, lépe, radostněji


Takže v mém nejbližším socsíťovém budoucnu si dávám za úkol mnohem pečlivěji vytvořit strukturu kruhů, mnohem pečlivěji cílit své příspěvky (nedávat vše veřejně) a možná i přimět lidi, kteří mě mají v kruzích, aby se mnou v rámci socsítě navázali trochu jiný vztah. V tuto chvíli mě má v kruzích nějakých 830 lidí, z nichž dobrou polovinu vůbec neznám a stejně jim cpu své mnohdy poměrně osobní příspěvky. Takže lidé, které nebudu mít v kruzích, se už nebudou tolik dostávat k mým soukromějším příspěvkům. Pokud o ně budou mít zájem, budou mě muset kontaktovat, představit se mi a vysvětlit mi, proč bych jim takový obsah měl nadále posílat (a je dost možné, že jim nevyhovím). Předpokládám, že se takových lidí moc nenajde, na internetu je tuna jiných blábolivých pisálků, o jednoho Scalexe víc nebo míň, na tom nesejde.

Kromě kruhů pro sdílení si vytvořím i propracovanější strukturu kruhů pro čtení. To jsem dosud moc nepoužíval a po většinu času jsem stejně čučel na jeden stream, ve kterém se mi mixovalo všechno. Teď si kruhy rozdělím pečlivěji (a nebude výjimkou, že jeden člověk bude třeba v 6-8 kruzích), abych si mohl číst jen obsah nejbližších přátel, nebo obsah lidí, kteří sdílejí nejzajímavější věci, nebo obsah lidí, kteří posílají nejlegračnější příspěvky a tak dále. G+ nabízí mnoho možností, ale zdaleka jsem je nevyužíval. Takže už budu.

A co Twitter?


Ještě jedna zásadní věc nakonec. Definitivně jsem skoncoval s Twitterem. Zkoušel jsem si k němu najít cestu před lety, zkoušel jsem to průběžně co několik měsíců a stejně to vždy skončilo tím, že jsem si uvědomil, že jsem se na Twitter nepodíval třeba 14 dní. Určitě tu je i souvislost s mojí grafomanií. Prostě mě nebaví psát stručné příspěvky a deset minut optimalizovat jednu větu, aby se vešla do 140 znaků. Nakonec mě stejně na Twitteru bavili jen dva lidé, a to +Rostislav Oboňa a +David Grudl a ti se vypisují i jinde, takže mi Twitter fakt chybět nebude.

A co tyhlety fejsbůky?


Otázka je, co s tím zatroleným Facebookem. Jako reklamní médium mi sloužil výborně. Tam hozený link měl vždy zdaleka největší odezvu. Taky je tam spousta lidí, na které nemám kontakty jinde. A sdílel jsem tam i obsah trochu jiného druhu, než na G+. Ale zoufale se mi tam nechce. Takže prozatím zůstávám jen na G+ a s Facebookem ještě uvidím. Momentálně na něm mám jen pracovní účet, používaný k administraci několika FB stránek. Zda si znovu založím osobní účet, to si ještě hodně rozmyslím.

Nožičky a závěr


Když jsem do odříznutí se od socsítí šel, nevěděl jsem, na jak dlouho to bude. Věděl jsem, že to musí být minimálně měsíc (abych si dostatečně zvykl na trochu jiný režim a abych si rozmyslel, co vlastně chci a jak toho docílit). Byl jsem zvědavý, jak dlouho bez socsítí vydržím a jestli za návratem bude více absťák, nebo více nutnost (teď bych řekl, že nutnost, ale mám obavu, že si jen racionalizuju ten absťák). V následujících dnech si budu pomalu budovat tu strukturu G+ kruhů, no a budu se snažit, abych nebyl opět ve starých kolejích a netlachal stále celé hodiny v neproduktivních debatách s antikuřáky. 8^)