pondělí 3. září 2012

Můj pohled: zákaz kouření

Jsem vášnivým odpůrcem zákazu kouření. Tedy abych to upřesnil: jsem vášnivým odpůrcem plošného, zákonem vyhlášeného zákazu kouření v hospodách, restauracích a barech. Tento blogpost je souhrnem mých názorů v této oblasti.

Už se mi nechce donekonečna omílat stále to samé pod každým blbáckým článkem, který se na toto téma v médiích objeví a pod nímž se většinou rozjede ostrá diskuze. Mé postoje vycházejí z toho, jak hodně si vážím svobody. Zároveň jsem ale byl 33 let nekuřákem, takže mám přesnou představu o tom, co nekuřáci skutečně potřebují a co je jen vzteklé dupání ublíženého děcka. Taky vím, čím kuřáci dokážou nekuřáka naštvat.

V článku používám termín antikuřáci. Ne každý nekuřák je totiž zároveň antikuřákem. Antikuřák je nekuřák, který aktivně bojuje proti kouření a (podle mě) sahá k nesmyslným argumentům. Já aktivně bojuji proti antikuřákům. Touhu nekuřáků po nezakouřených prostorech samozřejmě chápu, jsem ovšem zastáncem kompromisních řešení a hlavně podnikatelské svobody. Ale o tom až v dalších částech článku.


Svoboda je základ všeho

Majitel hospody je člověk, který do svého podnikání vráží svůj čas, své peníze, svůj majetek, svoji práci a tudíž by v hospodě měly platit jeho zákony. Jsem zastánce toho, aby si sám směl rozhodnout i o tom, koho do svého podniku pustí. Antidiskriminační zákon je zhovadilost. Pokud má majitel podniku dlouhodobé problémy s puntíkovanými modrovlasatými trpaslíky, proč by neměl mít právo omezit takovým bytostem přístup do SVÉHO vlastního podniku? Puntíkovaní modrovlasatí trpaslíci zase mají svobodu vytvořit si svůj vlastní podnik a v něm si také mohou zavést svá pravidla. Třeba zákaz vstupu tlustým fousatým brejlatým strejcům. A budu mít smůlu. Ale ctím právo majitele na jeho pravidla.

Srovnání s hygienou

Kdykoli se vytasím s právem hostinských na svá pravidla, vždy se najde někdo, kdo protiargumentuje tím, že v kuchyni si také nemohou hostinští dělat co chtějí, musejí dodržovat pravidla a podléhají kontrole. Zákaz kouření je podle těchto lidí adekvátní např. zákazu vaření ze shnilého masa.

To jsou samozřejmě argumenty liché. V obou věcech je totiž obrovský rozdíl. Do kuchyně či skladu nemají zákazníci běžně přístup. Proto existuje státem jmenovaná autorita, která do jisté míry garantuje (a kontroluje) čistotu ve zmíněných prostorech. Jídlo ze shnilého masa nepožaduje žádný zákazník. Neexistuje žádná skupina zákazníků, která by do hospody přišla kvůli zkaženému jídlu.

Do normálních prostor hospody zákazníci pochopitelně přístup mají. Kuřáckost restaurace je snadno odhalitelná senzoricky (čuchometrie), vizuálně (kouř v ovzduší, popelníky na stolech, žvára v ústech a rukách hostů) a někdy dokonce i před vstoupením do restaurace (nálepka na dveřích). Toto by mělo všem svéprávným lidem postačovat k tomu, aby poznali, zda je restaurace kuřácká či nekuřácká a podle toho by do ní vstoupili nebo nevstoupili. Není zde prostor pro zásah třetí strany - státu. Navíc podotýkám, že na rozdíl od shnilého masa, v případě tabákových výrobků existuje významná skupina zákazníků, která do hospody chodí mimo jiné i kvůli kouření.

Svoboda nekuřákova nosu

Snad v každé diskuzi na toto téma po nějaké době padnou slova "svoboda kuřákova dýmu končí tam, kde začíná svoboda nekuřákova nosu."

To je samozřejmě velmi nepřesná věc. Nechci upírat nekuřákům jejich svobodu dýchat nezakouřený vzduch.   Ale u tohoto pravidla záleží na tom, KDE je vyřčeno. "Svoboda tvé pěsti končí tam, kde začíná svoboda mého nosu" - tak zní to pravidlo původně. Ale chcete tvrdit, že platí úplně všude? I kdeže! Co takhle v boxerském ringu? Aha! Tam se svobodou svého nosu nemůžu počítat a pěst Vitalije Klička se věru před mojí nosní přepážkou nezastaví.

Stejně tak i nekuřácké nosy mají být před dýmem chráněny všude možně, ale zároveň mohou existovat "boxerské ringy", kde ten čmoud prostě bude.

Já mám svobodné právo nevstupovat do boxerských ringů, kde bych mohl dostat po čuni a stejně tak nekuřáci mají svobodné právo nevstupovat do kuřáckých podniků, kde jim hrozí vdechnutí kouře. Kdyby někdo přišel s návrhem na "plošný zákaz pěstních úderů v boxerských rinzích", to bychom si panečku ťukali na čelo a volali do Bohnic (i když mám teda obavu, že někdo z EU nakonec s takovým návrhem přeci jen přijde).  Návrh na plošný zákaz kouření ve všech hospodách je nemlich to samé. Boxeři chtějí mít možnost rozdávat a inkasovat rány do nosu, kuřáci chtějí mít možnost vyfukovat a vdechovat kouř. Obojí jen na k tomu vyhrazených místech.

A co personál zakouřených hospod?

A co horníci v riziku závalů? A co pracovníci autolakoven? A co pyrotechnici, policisté, hasiči a další lidé, kteří se vrhají do rizikových prostor a denně tam pracují? Své povolání si vybrali svobodně. Personál zakouřených hospod tam není držen v poutech a pod bičem otrokáře. Každý pingl či barman ví, do čeho jde a zhodnotí si, zda mu za daný plat to riziko stojí či nestojí. Argumentace personálem je absolutně nesmyslná... komu se v zakouřené putyce nechce pracovat, nechť do takové práce nenastupuje. Mně se nechce dělat v openspace a tak taky nenastoupím do takové práce - a nemusím kvůli tomu požadovat zákon na zákaz openspace pracovišť.

Co je komu do jídla v kuřárnách?

Antikuřáci často říkají, že si kuřáci mají zavést kuřárny, tedy podniky, v nichž se bude pouze kouřit. Zaprvé - co je kurňa antikuřákům do podniků, které nejsou určeny jim? Já nerozumím sportu, sport neprovozuju a tak nikomu nekecám do toho, jak má vypadat stadion nebo co mají sportovci dělat ve fitku. Zadruhé - co je kurňa antikuřákům do toho, co dělám při kouření? Oni si při nekouření taky pijí pivo, sledují televizi, jedí guláš, mastí karty, čtou noviny a hádají se o politice. Takže co je jim do toho, že já totéž dělám souběžně s kouřením a ve vyhrazeném objektu, který není určen jim?

Když debata s antikuřákem dospěje do této fáze, většina antikuřáků se pěkně odkope a ukáže se, o co jim ve skutečnosti jde. Jim nejde o zdravou společnost, dokonce jim mnohdy ani nejde o to, aby bylo více nekuřáckých podniků pro jejich potřebu. Jde jim o zmrdovskou potřebu určovat, jak mají ostatní žít. Existence kuřáckých podniků by je nijak neomezovala ani neohrožovala. Byl by to prostě další podnik na ulici, který by minuli, protože je nezajímá. Jenže antikuřáci jsou fašounci, kteří chtějí "vystřílet všechny Židy, aby všechno bylo hezky árijské."  V jejich pojetí tedy vykynožit všechny podniky, které nejsou podle jejich gusta.

Právě proto tak intenzivně bojuju proti zákazu kouření. Bojuju totiž zároveň proti těmto zmrdečkům, kteří chtějí celému světu vnutit svoji představu života. A to bych dopustil velmi nerad, aby o životě mém a mých blízkých rozhodovali takoví hajzlíci s mocenským komplexem.

Jaký zákon bych si představoval?

Protože antikuřáci neumějí diskutovat s funkčním mozkem (pravděpodobně ani nic takového nemají), jejich argumenty létají ode zdi ke zdi. Když se tak chvíli bavíme o zákazu kouření, tak na mě vyhrknou: "No jo, ty jsi kuřák, ty bys prostě hulil furt a všude."

To rozhodně není pravda. Jako bývalý dlouholetý nekuřák dobře vím, jak neohleduplní kuřáci ztěžují nekuřákům život. Myslím si, že kuřácký zákon by existovat měl, protože neohleduplná hovada jsou i mezi kuřáky v množství nemalém a i když jsem odpůrce regulací, tak se skřípěním zubů (o náustek mé dýmky) jsem ochoten připustit, že na některé lidi to bez zákona nejde.

Rozhodně si ale nemyslím, že by zákon měl regulovat kouření v soukromých prostorech, do kterých lidé NEMUSEJÍ chodit. Zákon nechť reguluje kouření ve státních prostorech a pak tam, kam nekuřáci zajít musejí. Přijde mi logické nekouřit na dětských hřištích, ale třeba také na zastávkách MHD. Tam skutečně jeden neohleduplný kuřák dokáže otrávit den desítkám lidí. Místo pitomého slovíčkaření  bych prostě zavedl zákaz kouření na zastávkách a basta. +-50 metrů, to by mělo stačit. Na zastávce totiž nekuřáci stát musejí a je nesmysl, aby tam kuřáci byli zvýhodněni.

Předkladatelé antikuřáckého zákona jsou pitomci

Ne proto, že se snaží vymoci nekuřácké prostředí, ale proto, že se soustředí na tu nejpitomější věc - na vymýcení kouření ze všech hospod. To přitom není to, co nekuřáky doopravdy pálí nejvíc. Nekuřáky mnohem víc otravuje čmoud na zastávkách nebo třeba na přechodech pro chodce, když stojí vedle kuřáka. Nic takového přitom kuřácký zákon neřeší a dokonce například v poslední úpravě tohoto zákona došlo ke ZMÍRNĚNÍ zákona, tedy ke zrušení původně schválených kuřáckých omezení. Týká se to zastávek MHD. V původním návrhu zákona byl zákaz kouření na zastávkách. Tečka. V posledním schváleném zákoně byl tento zákaz omezen na kouření na zastřešených zastávkách. Myslíte si, že to prosadila tabáková lobby? Omyl. Za toto zmírnění mohou sami předkladatelé zákona, kteří nejspíš měli bordel ve vlastních podkladech a i když o několik let dříve prošla přísnější varianta, nyní sami předkladatelé přišli s nesmyslně mírnější variantou.

Antikuřáci by udělali nejlépe, kdyby se v první fázi úplně vykašlali na nějaké hospody. Maximálně bych byl za velké zpřísnění postihu za chybějící nálepku na dveřích, která má jasně vymezit, zda je podnik kuřácký, nekuřácký či obojetný se stavebně oddělenými prostory. Tím bych považoval hospody za vyřízené a dál už se zabýval jen kouřením všude jinde. Takový kuřácký zákon by měl mnohem větší šanci projít. Pokud by byl i patřičně vymáhán a jeho porušování trestáno, vedlo by to k obecnému poklesu kouření ve společnosti (proti kterémužto trendu nic nenamítám) a vzrostla by přirozená poptávka lidí po nekuřáckých podnicích. A teprve nekuřácké podniky vzešlé z takovéto poptávky mohou správně fungovat, aby to bylo WIN-WIN pro obě strany, pro hosty i pro provozovatele. 

Hledá se WIN-WIN-WIN řešení

Existují tři skupiny lidí. Nekuřáci, kuřáci a hostinští. Nekuřáci si přejí nekuřácké podniky, kuřáci si přejí kuřácké i nekuřácké podniky (taky jdu občas do nekuřáckého) a hostinští si přejí rozhodovat o svém podniku sami.

Kdyby prošel plošný zákaz kouření, tak nekuřáci jsou uspokojeni, kuřáci jsou zklamáni a značná část hostinských je zklamána. Tedy WIN-LOSE-LOSE. Jaký je důvod volit řešení, které ze tří skupin uspokojí pouze jednu?

Současný stav je ovšem WIN-WIN-WIN - nekuřáci mají dostatek nekuřáckých podniků (a díky trendu nekuřáctví a čím dál lepší gastronomie jich neustále přibývá), kuřáci mají dost kuřáckých putyk a hostinští si rozhodují sami. Proč tedy na současném fungování hospod cokoli měnit? WIN-WIN-WIN řešení už tu je.

Pozor, někteří nekuřáci mohou namítat, že by chtěli nekuřáckých hospod víc (já bych zase chtěl víc peněz a děvek; život ale není od toho, aby nám splnil každé naše chtění) nebo že v té a té vesnici nebo té a té čtvrti není žádná nekuřácká hospoda. Nu, v Ústavě není zakotveno žádné právo na nekuřáckou hospodu... když taková není, tak prostě není. Já bych taky rád měl na každém kroku internet café a taky mám smůlu, zejména v těch vesnicích. Nu a pokud si myslíte, že by se taková hospoda na daném místě uživila, prosím, sestavte si byznys plán a rozjeďte to. Taky můžete vyvolávat tlak zdola. Naznačujte hostinským svoji touhu po nekuřáckých podnicích. Hostinští potřebují vidět REÁLNOU poptávku. U kuřáků vědí, že mají své jisté, potřebují tedy být přesvědčeni o tom, že pokud půjdou do nekuřáckého podniku, tak že o tržby nepřijdou.

Realita je bohužel často taková, že po změně podniku z kuřáckého na nekuřácký do něj nekuřáci chodit nezačnou a dojde k razantnímu poklesu tržeb, což má vliv na razantní pokles mezd, což má vliv na razantní zhoršení služeb a máme tu začarovaný kruh, který skončí krachem a zrušením hospody. Bravo, předtím tu byla alespoň kuřácká, teď není žádná; vítězství Pyrrhy...

Přeješ si smrt nekuřáckých restaurací, co?

Ale kdeže. Většinou pokud jdu do restaurace, volím nekuřáckou. Do kuřáckých chodím zřídka a ani ne do restaurací, jako spíš do klasických hospůdek. Pivo, guláš, fajfka. V ideálním případě žádná televize ani řvoucí rádio. 

Když se nějaký hostinský rozhodne sám o sobě, že jeho podnik bude nekuřácký, fandím mu a tleskám mu. Ten trend tu je, zájem nekuřáků tu je, tak proč ne? Jen prostě do té smlouvy mezi provozovatelem a konzumentem nepouštějme stát. Nemá tam co dělat a stejně to - jak už je jeho zvykem - jen posere.

Děkuji za pozornost.