neděle 2. září 2012

Můj pohled: kouření dýmky



Velmi důležitou součástí mého života je dýmka. Vlastně dýmky, mám jich momentálně kolem šedesáti. Mám ji na svém avataru na diskusních serverech a sociálních sítích, stala se součástí mého osobního logotypu a pro mou osobu je typická, i když se dýmkaření věnuju jen něco málo přes pět let. Lidé z mého okolí se na dýmku často ptají - proč ji kouřím, proč vůbec kouřím, co si o kouření myslím, zda bych s tím mohl nebo dokonce chtěl přestat a podobně.

Dost často odpovídám stále na ty samé otázky. A tak si usnadňuju práci. Sepsal jsem tento článek, kde jsem dal dohromady vše, co pro mě dýmka znamená - a také odpovědi na ty stále dokola pokládané dotazy.



Jako dítě jsem vyrůstal v nekuřáckém prostředí. Otec sice byl silný kuřák, ale doma se zásadně nekouřilo, matka si dávala společenskou cigaretu občas v práci (maximálně jednu za den a průměrně tak 12 do měsíce). Kouření mi nikdo nezakazoval, ani mě od něj neodrazoval. Rodiče mi prostě vysvětlili, co je to zač a jaké to má klady a zápory. Já v nějakých svých 13 letech tajně za bukem ochutnal cigaretu a došel k závěru, že o tenhle zážitek rozhodně nestojím.

Uplynulo dvacet let. Po celou dobu jsem byl nekuřák. Nijak militantní. S partou jsem klidně zašel do kuřácké hospody a pokud to nebylo zahulené tak, že by mi z toho slzely oči, tak mi to nevadilo. Že mi nasmrádlo oblečení? Nu, nasmrádlo, ale v naší rodině se dodržoval takový zvláštní zvyk - prádlo, které nevonělo, se dalo do pračky a pak se z ní později vyndalo čisté a voňavé.

Každopádně za celou dobu mého nekuřáctví jsem vůbec nezatoužil cigarety ochutnat. Několikrát jsem zkusil vanilkové či cherry doutníčky. Nebyl jsem zvyklý tahat kouř do plic (a nejsem dodnes, na plicním mě vedou jako nekuřáka) a na hubu byly tyhle ochucené doutníčky docela zajímavé.

Po dýmce jsem jen pokukoval. Dýmkaře jsem potkával jen zřídka, ale vždy to byl zajímavý zážitek. Ten rituál výběru dýmky, přípravy tabáku, nacpávání, zapalování... a pak ten kouř, úplně jiný, než jaký šel z cigaret. Tohle nebyl žádný smrad pálícího se papírku napuštěného chemikáliemi. Kouř z čistého tabáku zdaleka není tak nepříjemný a má výrazný charakter. Řekl jsem si, že když už někdy kouřit, tak rozhodně dýmku.

Zlom přišel na mé třatřicáté narozeniny, kdy jsem si řekl, že když jsem přežil Ježíška, tak je čas na nějakou neřest. Jeden kolega věděl o tom, jak po dýmkách pokukuju a tak na mě na pracovním stole čekala krabice s dýmkou, čističi, dusátkem neboli ťapťátkem a prvním tabákem (ne moc dobře zvoleným, ale to jsem tehdy nevěděl a neřešil). Přišel jsem domu, nalil whisky do sklenice, sedl, nacpal, zapálil - a byl pohlcený a ztracený. Tímto okamžikem se ze mě stal definitivně dýmkař.

Dnes je o více než pět let později. Mám přes šedesát dýmek ve sbírce (a naprostou většinu těchto dýmek kouřím), ochutnal jsem desítky tabáků všeho druhu a našel si řadu svých oblíbených. Poznal jsem mezi dýmkaři spoustu úžasných lidí, ochotných, hodných, takových, kteří by se nejraději rozdali pro ostatní. Taky jsem se naučil neodříkat si milé okamžiky dne.

Je kouření dýmky zdravější než cigaret?

Takhle řečeno to nemám rád. To slovo "zdravější" mi tam nesedí. Kouření dýmky jednoznačně není zdravé. Přináší podstatně méně rizik než kouření cigaret. Není tak škodlivé. Ale slovo "zdravější" nemůžu použít. Na druhou stranu vím o případech, kdy dýmka možná až zachránila život. Vím o člověku, který byl v neustálém stresu. Stále rozlítaný, stále v poklusu, stále "sorry, nestíhám". Podařilo se ho dostat k dýmce. A dýmka se nedá kouřit v poklusu, k té je potřeba zpomalit. A ten člověk se naučil udělat si denně večer hodinku čas na dýmku. Najednou zjistil, že se cítí lépe. Dýmka ho nakonec naučila odpočívat i přes den, udělat si chvíli bez spěchání. Po několika letech se ukázalo, že dotyčný měl velkou šanci na brzký infarkt. Několik let s dýmkou toto nebezpečí odvrátilo. Zklidnil se a přestože jde o neřest, která není zdravá, pro něj je to v důsledku mnohem lepší než dříve.

Jsi na kouření závislý?

Nejsem. Tedy rozhodně ne ve smyslu fyzické závislosti na nikotinu. Obvykle kouřím jednu dýmku za 1-2 dny, když ale nepřijde chuť, tak nekouřím i celé týdny. Na dýmku nemám ani po pěti letech kouření závislost fyzickou, spíše bych to přirovnal k oblíbenému jídlu. Na okamžiky s dýmkou se těším, často mě vyloženě honí mlsná na nějaký můj oblíbený tabák. Ale když není příznivá konstelace, tak si dýmku nedám a rozhodně tím nijak netrpím.

Proč máš, proboha, tolik fajfek?

Mám přes 60 dýmek. Nejsem ale sběratel. Někteří dýmkaři se věnují určitému druhu sběratelství. Někdo třeba sbírá především dýmky české a starší československé. Jiný se zaměřuje na produkci z Anglie, Skotska a Irska. Další chce mít po jedné dýmce od každého existujícího výrobce. A podobně. Tohle já nedělám. Pořizuju si takové dýmky, které se mi líbí, které mě nějak oslovují.

A proč jich mám tolik? Nu, protože jich tolik potřebuju. V dýmce se totiž nemají střídat různé tabáky. Ony se střídat mohou, ale dýmka je specifická v tom, že chuť a vůně tabáku se s každým kouřením víc a víc "zažírá" do dřeva. Když tedy jedné dýmce dedikujeme jeden konkrétní tabák, po několika letech už je jejich symbióza dotažená do dokonalosti a dýmka sama pomáhá ještě více zvýraznit chuť i aroma tabáku.

Pak si musíme uvědomit, že každá dýmka potřebuje po použití dostatek času na odpočinek. Když dýmku dokouřím a vyčistím, věnuji jí pak alespoň 2-3 dny na vyschnutí, většinou ale více. Co mám ovšem dělat, když jde o dýmku, ze které kouřím svůj oblíbený tabák a mám na něj zase chuť? Odpověď je jednoduchá. Nejoblíbenějším tabákům jsem věnoval více dýmek. Zatímco jedna odpočívá, druhou si můžu klidně zapálit.

Takže co tvoje fajfka, to jeden tabák?

Ne, mám i několik dýmek, kterým říkám tutti-frutti. V nich tabáky střídám, jsou to takové dýmky-otloukánci, do kterých nacpu, co je zrovna po ruce. Snažím se ale dodržovat alespoň základní skupiny tabáků. Takže do jedné takové fajfky cpu jen nearomatizované tabáky. Do další zase různé vanilky (ale pro Mac Baren Vanilla Cream mám vyhrazenou zvláštní dýmku), do jiné sázím cherry tabáky a tak dále.

Kolik taková fajfka vlastně stojí?

To je hodně individuální. Průměrná dobrá (nová) fajfka začíná cenově cca na 6-7 stovkách, lepší kousky se dají pořídit za 1200-2000. Ve své sbírce mám ale i mistrovský kousek vysoké kvality za 7 tisíc a taky moc pěknou nekouřenou dýmku, kterou jsem vydražil na Aukru za 13 korun.

Když kouříš, to jsi asi proti zákazu kouření, co?

Tomuto tématu chci věnovat samostatný článek, ale ve stručnosti - jsem velmi proti tomu, aby stát plošně zakázal kouření v restauracích, hospodách a barech. Nemám absolutně nic proti tomu, když v těchto podnicích zakáže kouření majitel. Podle mě totiž jen on má právo určovat si kuřáckost či nekuřáckost podniku. Do jeho podniku není nikdo nucen chodit, všichni tam chodí či nechodí dobrovolně.

Jsem pro to, aby stát zakazoval kouření tam, kde je to státní. Zákon by pak podle mého měl omezit kouření tam, kam nekuřáci chodit musejí. Za naprostou zhovadilost považuju uvolnění dřívějšího zákazu kouření na zastávkách MHD. To je přesně místo, kde kouření nemá co dělat. Omezení jen na zastávky se stříškou, to je velká hloupost, i bez stříšky dokáže bezohledný kuřák znepříjemnit život dost lidem.

Spořiče tabáku ano nebo ne?

Pro neznalce: spořič tabáku je prapodivný totalitní vynález. Kousek papírku, do kterého se nasypal tabák, umotal se z toho takový jakoby váček a nacpal se do dýmky tak, aby vrchol toho měšce, kde byl jen zmuchlaný papír, byl na dně dýmky. Smyslem bylo, aby kuřák vykouřil tabák až do dna a zároveň aby na dně byla malá mezera. Při kouření se na dně dýmky sráží vlhkost a tabák dole provlhne. V případě použití spořiče navlhne jen ten papírek.

Jenže - do dýmky patří pouze tabák. Žádný papírek. Kdo chce vdechovat hořící papír, ať zůstane u cigaret. Výhoda dýmky je právě v tom, že je v ní kouřen čistý tabák bez zbytečných příměsí. Žádné eurozpomalovače hoření, žádná celulóza, žádné samozhášecí prvky.  Další věc - spalovaný tabák vytváří na vnitřních stěnách dýmky takový uhlíkový povlak, který chrání dřevo před spálením. Je potřeba, aby byla tato vrstva kvalitní. Z tabáku a dřeva kvalitní je. Ale ze spořičového papíru je ta vrstva mnohem horší, často se odlupuje a tím zvyšuje možnost napálení dýmky (prohoření uhlíku až do dřeva dýmky, což může někdy vést i k úplnému znehodnocení dýmky).

Jediná jakás takás výhoda spořiče byla v tom pohlcování vlhkosti. Ale kuřáci by se měli spíše snažit naučit se správně kouřit, tedy tak, aby vznik té vlhkosti minimalizovali. Krom toho existují různé metody nacpávání tabáku do dýmky. Jednou z nich je tzv. air-pocket metoda, při níž se tabák umístí do dýmky tak, že mezi spodní vrstvou tabáku a dnem je malá mezera. Tabák je tak před vlhkostí chráněn i bez spořiče.


* * *

.: Máte-li nějaký další dotaz k problematice dýmek, klidně ho napište do komentářů. Já budu tento článek postupně rozšiřovat a doplňovat.