Jak začít s dýmkou?

Šikovný kutil si umí dýmku vyrobit sám...

Že můj článek o kouření způsobí tak trochu poprask, s tím jsem tak nějak počítal. Ale že bude takovým čteným hitem i článek o mém vztahu k dýmkám, to mě docela překvapilo. Ještě víc mě překvapilo, že se řada čtenářů vyznávala z touhy začít dýmku také kouřit. Někteří se pak na mě mailem obrátili, zda bych jim do začátku nedal nějaké rady. Inu, velmi rád - a když už jsem to sepsal, tak šup s tím na blog, ať z toho něco mají i další lidé. Jen musím samozřejmě upozornit, že následující text nabádá ke konzumaci látek, které mohou způsobit závislost či zdravotní problémy a proto by jej nikdo neměl číst. Nebo alespoň osoby mladší osmnácti let, osoby mdlejšího rozumu a osoby profesně či osobně spojené s Borisem Šťastným a Evou Králíkovou.

Je to nezdravé

Pozor! Kouření způsobuje genialitu!

Hned na úvod musí přijít varování. Kouření dýmky je neřest. Pro mě je to krásná neřest a důležitá součást mého života, jak jsem napsal ve výše zmíněném článku, nicméně pořád je to vdechování kouře a jako takové to nese určitá rizika. Zhodnoťte si sami pro sebe, zda ta rizika jste ochotni podstoupit. Pokud patříte k vyznavačům tzv. zdravého životního stylu nebo pokud máte lehce hypochondrické sklony a neustále sledujete vliv toho či onoho na váš zdravotní stav, nebude dýmka váš kamarád. Pokud patříte k lidem, kteří si dovedou dát i nezdravé věci (např. bůček či alkohol) s požitkem, pak je to jiná věc.

Jaký je rozdíl mezi dýmkou a fajfkou?

Žádný. Oboje označuje tentýž předmět. Fajfka k nám přišla z ciziny foneticky (pipe, pfeifen), slovo dýmka jsme si pak vytvořili na základě činnosti - dýmání. Ve svých textech občas používám slovo dýmka, občas fajfka, nehraje to žádnou roli. Dýmka mi přijde elegantnější, jazykově vybranější. Slovo fajfka má nádech něčeho obyčejnějšího, lidového.

Jaký je rozdíl mezi dýmkou a cigaretou?

Obrovský. V mnoha směrech. Posuďte sami:

• Cigareta se kouří několik minut, dýmka od cca 40 minut až po cca 2 hodiny (větší dýmky se mohou kouřit i déle)
• Dýmka má chladnější, méně agresívní kouř - je to dáno delší cestou kouře od hlavičky skrz krček a náústek až do úst. Tok kouře může u filtrových dýmek zpomalit i filtr.
• Dýmka se nešlukuje (dým se nevtahuje do plic). Někteří velmi silní kuřáci šlukují i dýmky, ale tvoří mezi kuřáky naprostou minoritu. Většina dýmkařů kouř pouze poválí v ústech a poté vyfoukne ústy či nosem ven (ano, jde to bez mezizastávky v plicích - nos a ústa jsou propojeny)
• U cigarety kouříte kromě tabáku i papírek. Lidé to podceňují, ale ten papírek je plný chemikálií a přitom je to v podstatě zbytečnost, kterou kouřit nechcete. Kdyby tabák držel pohromadě bez něj, bylo by to mnohem lepší pokouření. A to právě nabízí dýmka - v ní se spaluje čistě jen tabák. Žádný papírek, nic navíc.
• Dýmkový tabák nabízí obrovskou variabilitu chutí. Nečekejte od toho ale stejný zážitek, jako třeba od vodní dýmky - takovou echt aromatickou pecku, jako vám dá vodnice, vám dýmkový tabák nedá. I tak tu ale jsou spousty příchutí, a to nejen u aromatiků, ale dokonce i u nepřichucených tabáků. Zní vám to jako protimluv? Inu, to je to, co kuřáci cigaret moc neznají - tabák, to není jen jedna odrůda. Jsou jich desítky a navíc se liší i zpracováním. Stejnou odrůdu můžete sušit větrem, teplým vzduchem, na slunci nebo nad ohněm a pokaždé bude mít jinou chuť. Tabákoví mistři pak vše ve správných poměrech smíchají a proto se i neutrální nearomatizované tabáky od sebe hodně liší. Mnohem víc, než třeba jednotlivé značky cigaret.
• Kouření dýmky vyžaduje klid. Cigaretu kouří mnoho lidí ve spěchu nebo při stresu. To s dýmkou nejde. Na tu si musíte udělat čas. A dýmka určitě nefunguje jako pomůcka k uklidnění, když jste rozčilení. Naopak, pěkně vás vytrestá.
• Kouření dýmky vyžaduje určité kroky, které kouření předcházejí a které po něm následují. Cigaretu vyklepnete z krabičky, vykouříte, vajgl típnete a nejste-li prase, tak zahodíte do popelníku či odpadkového koše. Kouření dýmky předchází výběr dýmky, výběr tabáku, úprava tabáku, nacpání dýmky, kontrola tahu, zapálení, pak péče o dýmku během celého kouření a nakonec vyčištění a vysušení dýmky.

Chci začít. Co ta sranda stojí?

Kouřit se dá i kukuřice... ale zas tolik nešetřete!

Pro začátek potřebujete výbavu v celkové přibližné hodnotě 1000-1100 Kč. Můžete si samozřejmě pořídit dýmku levnější i dražší, ale já začátečníkům doporučuji raději koupit dvě levnější dýmky osvědčeného spolehlivého výrobce, než jednu dražší (ale zároveň doporučuji nekupovat velmi levné dýmky v trafikách).

V českých trafikách většinou narazíme na dýmky BPK či Angelo, sem tam i na nějaké další značky, cenově se většinou pohybují od 250 do 600 korun. Doporučuji dýmky v trafikách NEKUPOVAT. Ne že by se tam občas nedalo narazit i na dobré kousky, ale věřte, že k posouzení toho, zda je dýmka dobrá, jsou potřeba určité zkušenosti, které jako začátečník nemáte. Pak by to byly vyhozené peníze, protože většina dýmek v trafikách je špatně vrtaná, BPKčka jsou často uvnitř kotlíku mořená (takže několik prvních kouření vypalujete a vdechujete mořidlo, mňam) a kouření z takových dýmek je utrpení.

Dobrým nápadem není ani nákup jeté dýmky z Aukra. I s tím je lepší počkat. Pár dobrých prodejců tam je (např. uživatel ultra-j), ale u mnoha jiných narazíte na děsný odpad a nekvalitní zboží.

Dýmka Stanislaw

Osobně se přikláním k tomu, že začátečník by si měl koupit dýmku novou, dobře vrtanou, nepříliš drahou a bez problémů reklamovatelnou. Pokud vaše trafika nabízí dýmky značky Stanislaw, klidně do nich jděte, v levných dýmkách u nás nemají konkurenci. Stanislawky se dají objednat i přes internet. Špatně vrtanou jsem ještě nepotkal. Na linkované e-trafice.cz (nejspolehlivější dýmkařský a doutníkařský eshop u nás) jsou Stanislawky za 750, občas ale v trafikách vídám některé výprodejové kousky za 5-6 stovek.

Dýmkové čističe

Většina lepších dýmek pak začíná na 1000-1200 Kč, ale já tvrdím, že pokud jste ochotni dát za dýmku 1500, tak si raději za tu cenu kupte dvě Stanislawky. Mluvím k těm, kteří ještě žádné dýmky nemají. Pochopitelně pokud už pár dýmek do začátku máte, pak si klidně dražší dýmku kupte. U začátečníků je ale důležité mít několik dýmek (proč, to vysvětlím později).

Teď ještě k dalším nákladům na kouření. Kromě dýmky samozřejmě potřebujete tabák (200-250 Kč za 50gramovou plechovku či tobolku), dusátko neboli ťapťátko nebo též cépétéčko (czech pipe tool - věc, která vznikla v Čechách a v cizině se jí mezi dýmkaři opravdu říká "czech"... je to trojkombinace, na které se nachází dusátko, trn k propíchnutí ucpaného krčku a lžička na odebírání shořelého tabáku a na vyškrábání zbytků z hlavičky). Pak ještě balení čističů (chlupatých drátků) a pokud si pořídíte filtrovou dýmku a chcete kouřit s filtrem, tak i malé balení filtrů. Úmyslně píšu malé, protože já osobně filtrům neholduji, nicméně začátečníkům doporučuji vyzkoušet kouření s filtrem i bez. Pokud zjistíte, že vám filtr sedí, pak si s klidem kupte velké balení.

"cépétéčko" - dýmkařský nástroj

Poslední  důležitou věcí je zapalovač - můžete si koupit speciální dýmkový, ale pochopitelně poslouží jakýkoliv zapalovač. Někdo nedá dopustit na sirky, já osobně sirky opustil hned druhý den svého dýmkaření a koupil jsem si Zippo s dýmkařskou vložkou (zapalovač se pak používá jinak než klasické Zippo. Položí se naplocho nad dýmku a plamen se lehkým potažením z dýmky "vdechne" do dýmky).

A to je všechno, vše ostatní už není tak nezbytné - pouzdro na dýmky, stojánek na dýmku, popelník s dýmkovým vyklepávačem (stačí korková zátka přilepená uprostřed popelníku - dýmka se o korek vyklepává a nedochází k jejímu omlácení)...

Proč si mám, u všech všudy, koupit rovnou dvě fajfky?

Ale to jste mě špatně pochopili! Přesněji - já vám neřekl to hlavní. Začátečníkům nedoporučuji koupit jen jednu dýmku... ani ty dvě... ty jsou jen minimum. Ideál jsou totiž čtyři. 8^) Nicméně pokud nejste skálopevně přesvědčeni, že opravdu chcete být dýmkařem na plný úvazek a nejste si jisti, že u toho vydržíte, tak ty dvě jsou rozumný kompromis. Proč? Protože zpočátku je potřeba kouřit často. Podobně, jako si u kytaristů musejí prsty zvyknout na otlaky od strun, tak i kuřákova ústa, dásně a jazyk si musejí zvyknout na teplý kouř - zvlášť pokud jste dosud vůbec nekouřili. Je tedy vhodné kouřit jednu dýmku denně. Problém je, že při spalování tabáku se v hlavičce dýmky vytváří vlhkost, která se vsákne do dřeva a dýmku pak musíme nechat vyschnout minimálně 24 hodin. Proto je dobré mít více dýmek, abyste mohli kouřit denně a přitom každá dýmka měla dost času na vyschnutí.

Část mé dýmkové sbírky (necelá třetina)

To je jeden důvod pro více dýmek. Ten druhý jsou příchutě tabáků. Sám jsem kdysi byl dýmkařským začátečníkem a dobře si pamatuju na svůj pocit "chci vochutnat všechny tabáky světa!" - a tady přichází další problém. Když kouříte dýmkový tabák, jeho chuť a aroma se "zažírá" do dřeva. U aromatických tabáků je to zažírání poměrně rychlé a znamená to, že když příště do dýmky nacpete jiný tabák, pořád ucítíte něco z toho minulého. Což není zrovna chtěná záležitost... představte si, že máte talíř ušpiněný od koprové omáčky, dáte si na něj nějaké jiné jídlo a pořád z toho cítíte ten pitomej kopr. Nic proti kopru, ale třeba z buchtiček se šodó by být cítit nemusel, že?

Každý chce ochutnat všechny tabáky světa.

Každý začátečník bude chtít hodně ochutnávat různé tabáky (na dýmkařských srazech si ochotně dáváme různé vzorky, aby člověk mohl ochutnat mnoho tabáků a nemusel přitom utrácet za celou plechovku, což by se prodražilo zejména v případě, že by narážel na samé kousky, které by mu zrovna nezachutnaly). Takže je vhodné mít alespoň dýmky na jednotlivé skupiny tabáků. Jednu na neutrální, nearomatizované tabáky, jednu či dvě na aromatiky (podle mě jedna zpočátku stačí), jedna na tzv. mýdláky (speciální druh aromatiků, vyznačující se květinovou vůní) a jedna na tzv. latakiovky (tabáky s obsahem uzeného tabáku latakie). To jsou takové čtyři hlavní směry v chutích tabáků. Později člověk zjistí, co mu chutná a co ne a třeba zjistí, že mýdláky nebudou jeho šálek kávy a jejich dýmku dedikuje jinému tabáku. A nebo zjistí, že mu chutná z každé skupiny něco a tak bude dál kouřit ze všech dýmek to, co do nich patří. No a to hlavní - se čtyřmi dýmkami je už skoro jisté, že si každá z nich dobře odpočine.

Časem dojdete k tomu, že si najdete nějaký tabák, který vám dokonale sedne a stane se vašim oblíbeným. Takovému tabáku se pak vyplatí dedikovat vlastní dýmku, ze které nebudete kouřit nic jiného. Chuť a aroma tabáku se bude zažírat do dřeva a po několika letech budete koukat, jak ta symbióza tabáku a dýmky krásně funguje.

Filtrovku nebo bezfiltrovku?

Dýmky můžeme dělit různým způsobem - většinou podle tvaru. Ale také je dělíme na filtrové a bezfiltrové. Jakou si pořídit? Osobně jsem zastánce dýmek filtrových, i když do nich pak filtr v naprosté většině případů nedávám. Pořád ale máte možnost volby - filtrovku můžete kouřit jak s filtrem, tak bez filtru. Podle nálady nebo i podle typu právě kouřeného tabáku (německé aromatiky jsou tak silně navoněné, protože vyloženě počítají s filtrem, který část chuti ubere - bez filtru jsou prakticky nekouřitelné). Do bezfiltrovky ale filtr nenacpete.

Co se týká filtrů, já si je vyrábím sám z balsového prkénka (prodávají je v modelářských potřebách). Prostě si uříznu hranolek o průměru cca 8 mm a šup s ním do náústku. Balsa neubírá (na rozdíl od jiných typů filtrů) žádnou chuť ani nikotin, ubírá jen vlhkost z kouře, což je žádoucí. Po dokouření pak jen vyklepnete nacucaný filtr do koše. Ale jak jsem řekl, chcete-li kouřit německé aromatické tabáky, tak klasický uhlíkový filtr je povinnost.

Ještě jedna věc týkající se filtrů - filtr do určité míry zvyšuje odpor při tahání vzduchu, takže s tím počítejte a dýmku nacpávejte trochu vzdušněji. Kdybyste ji nacpali silně, doslova ji utemovali a pak tam ještě dali filtr, tak to bude klást obří odpor, budete tahat, až vám na čele naběhne žilka a tabák rozfajrujete a spaříte. Čímž vznikne nakyslý hnus, který je dobrý toliko k vyklepnutí do popelníku.

Já bych chtěl tu dloooooouhou gandalfovku!

Mnoho začátečníků se v rámci shánění své první dýmky pídí po "gandalfovce". Dlouhá dýmka vzbuzovala pozornost už na prvních obrazech podle tolkienových knih, film pak tento zájem silně vyeskaloval. Těmto dlouhým dýmkám se říká "čtenářky" nebo také churchwardenky. A věřte, pro začátečníka je to naprosto špatná volba. Nikdy si tuto dýmku nepořizujte, dokud se nenaučíte pořádně kouřit klasickou dýmku. Kouření dýmek s dlouhým náústkem je náročné a je potřeba zvládnout řadu méně pokročilých technik, než se pustíte do něčeho podobného. Jako začátečníka by vás čekalo utrpení. Pořád by to zhasínalo, na dně by se tabák spařil, do pusy by vám šel řídký dým, takže byste tahali, až byste dýmku rozpálili doruda, což by neprospělo ani dýmce, ani tabáku, ani vám. Pokud ve svých dýmkařských začátcích narazíte na churchwardenku, do které se zamilujete a kterou prostě budete muset mít, tak si ji kupte a odložte na stojánek a choďte se k ní kochat, ale vydržte alespoň 4-5 měsíců standardního dýmkařského kouření, než se pustíte do takovéto fajfule.

A jakou teda koupit?

Ukázka různých tvarů dýmek

Valná většina dýmkařů se shoduje, že je dobré koupit si dýmku střední velikosti. Žádný pět centimetrů hluboký megakotel na tři hodiny kouření, ale ani příliš subtilní dýmku s tenkými stěnami, které by začátečník mohl rozpálit tak, že by dýmku napálil (tj. že by uvnitř část dřeva vyhořela a vznikla by prohlubeň). Co se týká tvaru, tak pro začátečníky není vhodná příliš ostře ohnutá dýmka. I kouření takových dýmek má svá specifika a vyžaduje trochu zkušeností. Pro začátečníky je nejvhodnější tzv. čtvrtbentka. O něco výše jsem nalinkoval obrázek dýmky Stanislaw a je to přesně ten tvar vhodný pro začátečníky. Tedy myslím ten úhel krčku a hlavičky, to, že krček směřuje od hlavičky mírně vzhůru.

Chybu samozřejmě neuděláte ani s dýmkou zcela rovnou, ale tam na začátečníky čeká jedna záludnost. Při spalování tabáku vzniká v dýmce vlhkost. U začátečníků se ho většinou tvoří docela hodně, v dýmce to někdy až bublá a kondenzát pronikne skrz kouřový kanálek až do náústku a pokud nemáme v dýmce filtr a máme rovnou dýmku, může dojít k tomu, že se nám ten kondenzát dostane do úst. A věřte, že to není vůbec nic dobrého. Proto jsou začátečníkům doporučovány dýmky mírně prohnuté, kde má kondenzát větší práci se do náústku dostat a je to tedy bezpečnější. Já osobně u dýmek používám balsový filtr, který nijak neovlivňuje chuť ani sílu tabáku, ale odchytí právě tuto vlhkost.

Tabák... no jo... ale jakej?

To je nejsložitější věc, na kterou vám nedokážu dát přesnou odpověď. My fajfkaři máme takové úsloví: Každej kouří na vlastní hubu. Tím je myšleno, že co člověk, to jiná chuť, jiná preference. Někdo se může utlouct po vanilce, někomu nic navoněného nesmí do domu (natož do dýmky). Radit začátečníkovi je těžké, on prostě musí vyzkoušet všechno možné a postupně zjistit, co mu šmakuje a co ne. Postupně zjistit, kdo z dalších dýmkařů v klubu má podobné chutě a dát na jeho rady.

Navíc záleží i na tom, jestli jste úplný "panic" (tj. dříve jste nekouřili vůbec nebo jen velmi málo) nebo zda přecházíte na dýmku třeba z cigaret. A přecházíte-li, pak je rozdíl mezi kuřákem několika cigaret denně a tím, kdo denně vybání dvě-tři krabky.

Osobně radím začátečníkům nekupovat ultralehké aromatiky z řady Mac Baren Choice (Vanilla Choice, Original Choice, Cherry Choice) či Mac Baren Ambrosia, ale jít raději do slabších, ale kvalitnějších tabáků spíše neutrálního charakteru. V trafikách bývá poměrně běžně Mac Baren Virginia No.1 nebo velmi oblíbené začátečnické kouření Mac Baren Mixture Scottish Blend. Chybu neuděláte ani lehkým aromatikem Nappa Valley.

Pokud jste průměrný kuřák cigaret, vyhněte se aromatikům a zamiřte do trochu silnější ligy neutrálů - Rattray's Old Gowrie nebo Rattray's Hal O' The Wynd, případně Samuel Gawith's Golden Glow.

Jste-li opravdu velmi silný kuřák a hledáte tedy od začátku silný tabák, pak vás nejspíš uspokojí jen tento tabák: Samuel Gawith's Brown No.4. S ním je jen jeden problém. Je dodáván ve formě tabákového lana (smotaných celých listů), takže před kouřením je potřeba jej ostrým nožíkem nakrájet na kolečka o tloušťcce cca 1 mm, ta kolečka ještě rozkrájet jako pizzu a v dlani a mezi prsty pořádně rozemnout, aby vznikla jemná huňatá směs, připravená na nacpání do dýmky. Později budete moci lana kouřit i jiným způsobem, ale pokud začínáte, tak určitě zkuste tuto metodu krájení a rozemnutí. A připravte si zapalovač plný plynu či benzínu, nebo dostatek sirek. Tenhle tabák patři k "nehořlavým" a asi budete muset hodně často připalovat. Brown No.4 má i bratříčka, jde o nad ohněm pečený tabák Samuel Gawith's Black XX, ale ten je natolik specifický, že je k němu potřeba dozrát. Je rovněž velmi silný a navíc má i velmi zvláštní aroma a chuť. Tenhle tabák nejdříve vyzkoušejte, abyste se ujistili, že je to opravdu váš šálek kávy. Pokud ale chcete nikotinově výživný tabák, tak si Black XX zamilujete.

Mimochodem - můj oblíbený e-shop www.etrafika.cz (jehož provozovatel například osobně prohlíží každou prodávanou dýmku a nikdy nepustí do prodeje nějakou, která by byla špatně vrtaná nebo měla jiný kaz) nabízí i tabákové vzorky po deseti gramech (to je zhruba na tři nacpání fajfky, tedy dost na to, aby člověk tabák ochutnal a zhodnotil). Pro začátečníky, kteří ve svém okolí nemají či neznají jiné dýmkaře, je to asi ideální možnost, jak za nevelký peníz vyzkoušet hodně tabáků.

Jinak máte-li možnost koupit tabák v plechovce, vždy mu dávejte přednost před tabákem v tobolkách. Zvlášť v trafikách, kde se toto zboží moc netočí. Zatímco v plechovce tabák vydrží v dobré kondici řadu let, tobolky vysychají a taková dovlhčovaná mumie nestojí za nic.

Co ještě mám vědět, než s tím začnu?

Dýmka sluší i ženám

Nu, dýmkaření není úplně jednoduchý obor a je dobré předem něco nastudovat, než se do kouření pustíte. Takovým základem je kniha Život s dýmkou [PDF, 3 MB], kterou si z tohoto odkazu můžete stáhnout a přečíst v libovolném PDF readeru. Knížka je to sice trochu starší a některé věci jsou už překonané a dělají se dnes malinko jinak, ale jako základ je to velice dobrá učebnice.

Další důležitý zdroj informací je české a slovenské dýmkařské diskuzní fórum Dýmka.net, které je provozováno stejnojmenným dýmkařským klubem (jehož členem se klidně můžete stát) a na kterém najdete opravdu TUNY informací ze všech kuřáckých oborů (včetně šňupacích a žvýkacích tabáků a včetně doutníků - jen kouření jistého zeleného materiálu se zde neprobírá). Já osobně jsem se tři měsíce před svým začátkem dýmkaření denně probíral tímto fórem a přečetl jsem skoro vše, co tam o kouření, dýmkách a tabácích padlo. Potkal jsem tam řadu skvělých kamarádů, dostal se díky klubu na mnoho zajímavých akcí a taky k mnoha zajímavým věcem (různé klubové předměty nebo třeba společné objednávky tabáků a dýmek ze zahraničí). Doporučuji.

Mimo jiné má klub Dýmka.net i své regionální buňky, což je honosný název pro to, že prostě v každém kraji je pár míst, kde se občas fajfkaři sejdou v hospodě, aby společně zabafali, vyměnili si názory, zkušenosti a ochutnali od sebe navzájem různé tabáky. Vůbec se nestyďte na takové setkání jít i jako naprostý začátečník. My dýmkaři jsme vstřícní a každého rádi zasvětíme (o čemž vypovídá i tento článek) a rádi mu dáme ochutnat spoustu tabáků, aby co nejrychleji našel svoji optimální dýmkařskou cestu. Navíc zkušený dýmkař rychle odhalí vaše případné kuřácké zlozvyky. Čím dříve se tak stane, tím lépe - nikdo nejsme neomylný a kdo se učí kouřit dýmku sám, může se naučit dělat nevědomky něco chybně. Staří bardi rádi poradí a pomůžou. A rozhodně se nikomu nebudou za jeho nezkušenost vysmívat.

A teď už fakt začínáme!

Nic takového! Uvařte si kakao!

Vyšetřete si tak hodinku a půl času. Možná dokouříte podstatně dříve, ale je lepší mít rezervu. Připravte si dýmku, tabák a nějaký talířek nebo alespoň list papíru, na němž budete tabák upravovat. Přichystejte si předem nějaký nápoj. Doporučuju něco neagresivního, bez bublinek, bez kyselinek. Osvědčily se ochucené nebublinkované vody typu Rajec Bylinka nebo třeba vlažný čaj s mlékem. Obecně mléko (zvlášť farmářské, nehomogenizované) velmi prospívá kuřákově ústní dutině... ústa se potáhnou "filmem" z mléčného tuku, působí to blahodárně a z počátku, kdy ústa dostávají hodně zabrat, to oceníte. Abych to ještě upřesnil - víno, pivo či whiskey jsou samozřejmě velice vhodné nápoje k dýmce. Ale až později. Při několika prvních kouřeních se jim raději vyhněte.

Otevřete tobolku nebo plechovku s tabákem. Pozor, plechovky jsou uzavírány v podtlaku, takže rukou je nejspíš neotevřete. Musíte pod víčko vsunout drobnou minci a zlehka tou mincí pootočit, aby se víčko odchlíplo, ozvalo se syknutí a víčko šlo odšroubovat či sundat.

Na talířek či papír vysypte tabák. Načechrejte ho, když najdete tlustý klacík či řapík, vyhoďte ho.  S tabákem si pohrajte, špetku zkuste stisknout mezi prsty. Když se z ní slepí kompaktní koule, je tabák příliš vlhký, když praská mezi prsty, je příliš suchý a bude nutné ho dovlhčit (to už je trochu vyšší dívčí a odkážu vás na výše zmiňované diskusní fórum Dýmka.net, na němž je celé vlákno věnované právě zvlhčování suchých tabáků).

První nacpání

Co se týká samotného aktu nacpání tabáku do dýmky, existuje nespočet technik. Problém je, že na různé tabáky platí různé techniky a budete si to muset sami během následujících měsíců a let zkoušet. Dýmkaření je běh na dlouhou trať a je to trochu alchymie. Jeden den vám konkrétní tabák z konkrétní dýmky bude krásně hořet a bude to parádní pokouření, o pár dní později bude tentýž tabák z téže dýmky utrpením a v půlce to znechuceně vyklepnete do koše. A na to vše si musíte sami přijít.

Začátečníkům je doporučována metoda trojí ruky. Vezmete špetku tabáku. Asi tak na třetinu kotlíku dýmky. Nasypete ji do kotlíku a několikrát lehce klepnete dýmkou o dlaň, aby se tabák v dýmce srovnal. Tabák nepřitlačujeme, necháme ho tam nasypaný. Vezmeme si další třetinu tabáku, nasoukáme do dýmky a tento tabák už trochu zmáčkneme. Ne silou, spíš jen tak, aby prostě nezabíral moc místa. Pak vezmeme poslední třetinu, dáme do dýmky a tam už uděláme trochu špunt, tam už zatlačíme trochu větší silou. Ale pořád ne tak, abyste se prstem probořili až na dno. Když si potáhnete z nacpané dýmky, musí to být asi takový odpor, jako když pijete brčkem. Pokud se vám zdá, že odpor je takový, jako byste brčkem pili med, tak je dýmka přecpaná a musíte ji vysypat a nacpat znova. Pokud vám naopak přijde, že odpor není žádný, můžete tabák v hlavičce ještě trochu zmáčknout. Dýmku necpěte až po okraj, nechte horní 3-4 mm volné.

První zapálení

Pan Tolkien zapaluje...

Když je nacpáno, může se zapalovat. Vložte dýmku do úst a plamínek přibližte shora k dýmce. S dýmkovým Zippem to jde samo, s nedýmkovými zapalovači si asi trochu opálíte vršek dýmky, se sirkami si zase asi opálíte bříška prstů. Pomalu a opatrně vtahujte vzduch do úst. Ne do plic. Jen do úst, jako byste brčkem nabírali vodu. Žádné usilovné tahání. Tři lehká potažení, chvilku pauza a zase. Povrch tabáku se postupně musí celý zapálit. Trochu popoleze nahoru, proto se dýmka nesmí cpát po okraj. Ťapťátkem tabák opatrně srovnejte. Jen urovnejte, nemačkejte. Jestli to zhaslo, připalte znovu. Raději víckrát za kouření připalujte zhaslou dýmku, než abyste dělali parní lokomotivu a snažili se to rozfunět. Tohle není gril, ten nemusíte rozfajrovat na maximum. Dýmka nemá být tak horká, aby vás její hlavička pálila v ruce. Má být jen vlažná.

První pokouření

Nu - a teď už prostě kuřte. Rytmus kouření si budete muset najít sami. Já si potahuju tak jednou za 25-30 vteřin. Nepočítám to, to přijde samo, ten pocit, že UŽ. Když se vám bude zdát, že to chytá falešný luft a neklade to odpor, lehce přimáčkněte dusátkem celý povrch. Pokuste se dýmku dokouřit až do konce. Ale lžičkou od dusátka se přesvědčujte, že tam ještě nějaký tabák je, neboť jak říká dýmkařská pravda: popel nezapálíš.

Několika prvním kouřením dýmky se říká zakuřování. Horní vrstva dřeva se opaluje a vzniká uhlíkový povlak. Karbon, též se mu říká cake (kejk). Zakuřování trvá zhruba 10 kouření. Později se povlak vytváří také a po několika letech už může být tak tlustý, že bude potřeba ho výhrubníkem trochu zkrouhnout. Ale na to máte ještě hooooooodně času...

První dokouření

Když je dokouřeno, vyklepněte zbytky z hlavičky do popelníku (na to je právě dobrý dýmkařský popelník s korkem. O ten klepnete okrajem hlavičky, úderem se popel vysype ven a přitom dýmka nedojde žádné újmy.) a pak dýmku nechte zcela vychladnout. Poté ji vyčistěte. Rozmontujte, chlupatý drátek protáhněte náústkem (ze směru, kudy se dává do úst) i krčkem dýmky, vyčistěte kouřový kanálek a pokud jste kouřili vlhce a krček vypadá uvnitř vlhký, smotejte kousek papírového ubrousku a vlhkost vysušte. Dýmku můžete smontovat a nechat vysychat, pokud ji necháte vysychat rozmontovanou, bude suchá dříve.

Kdy znova?

Kdy se dá tato dýmka kouřit znova? Když je suchá. Začátečníkům ale radím čichometrickou zkoušku. Bezprostředně po dokouření rozdělejte dýmku a čichněte si pořádně k otvoru v krčku. Ucítíte nepříjemný nakyslý puch. Rozhodně žádnou krásnou vůni. Druhý den si čichněte znovu. Pokud nepříjemný puch zmizel a zůstalo čisté aroma shořelého tabáku, je dýmka připravená na další kolo. Pokud pořád cítíte z krčku něco nepříjemného, nechte dýmku dále odpočívat.


Tento článek je sice dlouhý jak Lovosice, ale přesto příliš krátký na to, aby pokryl celou dýmkařskou problematiku. Na to je potřeba tlustá kniha. Přesto myslím, že to nejdůležitější pro začátek tu najdete a na zbytek jsem vám v článku dal zdroje. Máte-li jakoukoli otázku k tématu, směle s ní do komentářů, rád odpovím, doplním, upřesním či vyvrátím.

Mějte se hezky a - jak říkáme my dýmkaři: Chladný kouř!