sobota 14. března 2015

Motivační dopis pište tak, aby zaměstnavatele odradil


Po většinu mé dosavadní pracovní kariéry jsem čítával různé rozhovory s personalisty a všelijaké články o hledání práce a často jsem se dočetl, že životopis a motivační dopis je vždy nutné přizpůsobit konkrétnímu zaměstnavateli. Z vlastní zkušenosti ale musím říci, že mnohem důležitější je motivační dopis přizpůsobit sobě samotnému. Má být takový, aby vás maximálně vystihoval a aby třeba i mnoho potenciálních zaměstnavatelů odradil. Ano - odradil! Motivační dopis může být výborný filtr, jak se nedostat někam, kde by se vám to nelíbilo, kde byste - jak to říká v jedné své filmové roli Zdeněk Svěrák - nebyli rádi.

čtvrtek 5. února 2015

Pohádka a šmytec!




Chce se vám ukrutně spát, ale vaše dítko trvá na tom, že chce ještě odvyprávět pohádku? Pro tyto účely jsem připravil moderní remaky známých pohádek, jejichž vyprávění trvá od zhruba osmi po zhruba třicet vteřin. Doufám, že to jako rodičové oceníte. Jen musím připustit, že děti se k ocenění příliš mít nebudou...

neděle 16. listopadu 2014

Komunisti, vychcípejte už!

V souvislosti se vzpomínáním na listopad 1989 jsem nemohl udělat jinak a na sociálních sítích FB a G+ jsem si jako úvodní fotografii nastavil tento obrázek. Je neskutečné, že si komunisti stále dovolují otvírat své nevymáchané držky a snažit se propagovat svůj kriplovský režim. Selektivně melou jen o tom dobrém, to špatné ignorují, a o obojím lžou, až se jim od huby práší (třeba o tom, jak bylo dřív všechno levnější - fskutečnosti prdlajs kvrdlajs).

Brzy po vložení těch obrázků jsem dostal hned několik zpráv, které byly jak přes kopírák - "můj tatínek, dědeček, pradědeček byl v KSČ, přece mu něco takového nemůžeš přát, víš, jaká byla doba, dělal to pro mě, abych mohl studovat" a podobně. Takže je vidno, že k tomu obrázku musím ještě něco dodat.

čtvrtek 13. listopadu 2014

Já bych si přál noviny!


Nečtu noviny. Už strašných let, skoro pětadvacet. Jednou-dvakrát měsíčně si občas něco koupím na cestu vlakem - a vlastně od doby, co jsem si k mobilu koupil externí baterii, tak už ani to, protože mi šťáva cestou nedojde a já si můžu blbnout se smartphonem celou dobu.

Zpravodajství na internetu čtu. Funguju primitivně: jak vidím chytlavý titulek, klikám. Nejsem příliš věrný čtenář, čtu napříč různými médii. Mimo jiné i proto nemám nic předplaceno. Ne proto, že bych nechtěl platit za obsah, ale protože bych raději platil za konkrétní články, než nějaký paušál jedné redakci. Ale hlavně musím říct, že žádné ze zpravodajských médií (média odborná ponechme stranou) nesplňuje několik nároků, které bych na něj měl, aby mi stálo za předplacení. Dovedu si představit noviny - raději elektronické, papír mě nebaví - podle mého gusta, ale zdá se, že je v téhle zemi nikdo nechce dělat. Jsou snad mé požadavky příliš odvážné a progresivní, že na ně ještě doba nedozrála?

středa 1. října 2014

Vydal jsem knihu!


No, knihu... takovou brožurku... Navíc kdo zná můj blog, zná tak 60 % té knihy, protože vychází z tohoto blogpostu. Po dvou letech jsem článek oprášil, doplnil o pár dalších témat a vydal jako ebook na Google Books. Vydal bych ho i pro Kindle, ale zdá se, že Amazon stále ještě nedovoluje publikování ebooků v češtině. Škoda (a nebo jsem blbej a nenašel jsem to).

Každopádně jestli chcete začít s dýmkou a nevíte, jak přesně na to, co přesně si koupit, kolik peněz utratit a kde je utratit, tak jsem se snažil dát v této knize co možno nejlepší a nejpřesnější rady, vycházející z toho, na čem se shodli desítky českých i slovenských dýmkařů.

úterý 16. září 2014

Jak se spolehlivě vyhnout poplatkům OSA?

Zahlédl jsem dnes pozvánku Pirátské strany na jakousi akci podporující svobodnou hudbu a neplacení "výpalného" společnostem typu OSA. Svobodná hudba umělců nezastupovaných těmito společnostmi jistě je jedno řešení aktuální situace. Ale nabízí se ještě jedno, ještě výhodnější, ještě levnější, ještě jednodušší. Jmenuje se...


neděle 17. srpna 2014

Okázalý buznismus (aneb Co já na ty duhové pochody)

Foto: Lukáš Bíba, IHNED.cz
Vše, oč se tuzemská LGBT komunita po celý rok snaží, je rozmetáno během jediného dne a jediného průvodu. A organizátorům a účastníkům pride pochodů to ne a ne dojít. Místo toho, aby působením na rácio i emoce dosud nepřesvědčených jedinců zváhli některé z nich na svoji stranu, okázalým buznismem vše ničí a komunitě lautr nijak nepomáhají.

Já jsem heterosexuál, liberál a ke LGBT komunitě mám naprosto neutrální vztah. Beru ji jako zcela normální součást společnosti a nijak ji jako celek neřeším. Nechci říkat, že ji toleruju - protože kdo jsem já, abych někoho toleroval? Jsem snad těm lidem nějak nadřazený, abych mohl akt tolerance provádět? Nejsem. Lidé z LGBT jsou se mnou rovnocenní, nemám je co tolerovat. Mohu ale akceptovat, neakceptovat, podporovat či nepodporovat některé aktivity této komunity. Vždy jsem například podporoval to, aby osoby stejného pohlaví mohly uzavírat manželství. Jsem i pro adopci dětí homosexuálními páry, pokud projdou stejným adopčním procesem, jakým dosud procházejí heterosexuální páry (jakožto adoptivní otec o tom něco vím).